jarodt: Ten tvůj příklad z Německa je ohledem vlků velký omyl. Vlčí populace začíná být na Lužici (a postupně i mimo) docela stabilní a je evidentní, že tvrzení o náročnosti vlka na typ teritoria nebyla správná. Vygůgluj si to, zpráv je na německém netu (i loveckém) dost. I v Polsku se jim začíná dařit. A vůbec se nedivím, že Poláci podpořeni Čechy a s formální podporou německého projektu zahájili tlak na EK pro omezení lovu na Slovensku. Zvířata nemají pasy a pokud má být Evropa soudná, tak u zvířat, která potřebují migrovat a stále měnit sociální vazby, už jen třeba proto, aby nedošlo kupř. ke gentickému driftování, což je plíživý nepřítel, musí být v přístupu jednotná. Mimochodem, u nás v Čechách se i mezi myslivci považuje za slovenskou ostudu, že k nám vlk přichází ze západu (mimochodem do podstatně kulturnější krajiny) místo z východu, kde by byly nejlepší předpoklady. Ale i vám to jednou dojde, že zachování mysliveckých tradic stojí na úplně něčem jiném než na urputné a veřejné touze střílet vlky, medvědy, rysy apod. Mimochodem, z hlediska komunikace myslivci-ochranáři-lidi už Česku a Slovensku dávají na prdel i balkánské země. A to už je lautr ostuda vzhledem k rozdílu v rozvinutosti. I když je to možná tím, že tam touha "regulovat" dostala populace téměř vekeré zvěře skoro na nulu nebo úplně na nulu, a už si uvědomili, že tohle je cesta do záhuby. Mně se ale nechce tahle "cesta poznání" absolvovat. Podle mě by si myslivost měla udržet své silné místo zejména v sociálním prostředí na venkově. Ale jednoznačně se musí rehabilitovat a reformovat v přístupu. Toť můj názor.