Zdravím slovenské myslivce. I já bych Vám rád přispěl svou troškou do této diskuze o kohoutkové výšce loveckých psů používaných na naháňkách.
Na začátku svého příspěvku, bych zmínil dva popdstatné a základní rozdíly týkající se lovu na naháňkách v ČR A SK. První rozdíl je v tom, že v Čechách můžeme na rozdíl od Slovenska lovit na naháňkách krom černé zvěře do 2let věku i holou zvěř jelení, sičí a mufloní. Tím pádem jsou naháňky v ČR o to oblíbenější a početnější. Druhý podstatný rozdíl je v tom, že náš zákon o myslivosti umožnuje lovit na naháňkách s plemeny do 55cm kohoutkové výšky a i přes to, že se vyšší honič se nesmí dle zákona účastnit nahánění při společném lovu, tak může normálně složit BZH či ZH.
V případě našeho zákona usměrňuje kohoutkovou výšku § 45 odst. 1 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. I přes to, že máme o 5 cm větší možnosti než vůdci na Slovensku je tento paragraf věcí, která trápí nejednoho vůdce a chovatele plemen převyšujících kohoutkovou výšku 55cm.
Jakož to poradce chovu 5.sekce KCHH do které spadá také sedmihradský honič, jsem se již s dotazem na výše uvedené ustanovení několikrát setkal.
Dotazujícími jsou zpravidla myslivci, kteří si chtějí pořídit sedmihradského honiče jako svého společníka s budoucím předurčením především na práci resp. lov černé zvěře na naháňkách, na kterou je toto plemeno stejně tak jako i jiná vysokonohá plemena honičů vynikající. Bohužel většina těchto budoucích i stávajících majitelů vysokonohého honiče naráží na zásadní problém, kdy si v podstatě chtějí pořídit specialistu na nahánění černé zvěře , se kterým však na naháňku dle ustanovení § 45 odst. 1 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb. nesmějí, protože toto ustanovení zcela jasně a striktně zakazuje nahánět zvěř srnčí pomocí ohařů a ostatní zvěř spárkatou s pomocí psů v kohoutku vyšších než 55cm. Stejně tak jako i u jiných zákonů se někteří vůdci vysokonohých honičů snaží najít svůj vlastní výklad tohoto paragrafového znění, ale toto v žádném případě není cesta ke změně. Existuje však také určitá legální možnost jak vzít LUP honiče vyššího 55cm v kohoutku na naháňku na černou a spárkatou zvěř. Pokud má takový pes složeny BZH, ZH může se zúčastnit naháňky pro potřebu případného dosledu postřelené černé i spárkaté zvěře, avšak bez možnosti zúčastnit se nahánění a práce v lečích. Zde narážíme na určitý paradox, kdy zkušební novelizovaný řád loveckých psů platný od 1.1.2008 kvalifikuje psa po složení BZH k lovu a dosledu spárkatě zvěře se zvláštním zaměřením na náročný lov a dosled zvěře černé, ZH kvalifikují psa pro lov a dosled spárkaté zvěře se zvláštním zaměřením na náročný lov a dosled zvěře černé. Je sice potěšující, že nám zkušební řád umožňuje účast všech honičů na těchto zkouškách bez omezení kohoutkové výšky, ale nic to nemění na faktu, že i pracovně špičkový jedinec vysokonohého honiče, který složí úspěšně BZH,ZH se nesmí zúčastnit praktické naháňky v revíru i když má k lovu černé zvěře příslušné oprávnění.
Rád bych se zmínil o tom, že i když se §45týká i používání ohařů, úmyslně nezmiňuji možnost používání ohařů vyšších 55cm v kohoutku na práci na černou zvěř i přes to, že mi je kvalita práce určitých jedinců v tomto směru známa. Jsem přesvědčen o tom, že u chovatelů a majitelů ohařů je stále plošnou prioritou práce ohařů na drobnou zvěř a zájem o změnu tohoto zákonného ustanovení §45 týkajícího se používání psů na nahánění černé zvěře není zdaleka tak velký, jako plošný zájem ze strany chovatelů a majitelů vysokonohých honičů, kterým toto ustanovení podstatě odpírá plnohodnotné používání jejich psů.
Při řešení této problematiky s některými členy KCHH jsem se setkal i s případy, kdy
vedoucí honu při nástupu měřil výšku psů v kohoutku a s odkazem na výše uvedený paragraf vyžadoval odchod z nástupu od psovoda se psem nad 55cm. I přes to, že tyto případy se zpravidla zakládají především na osobní nevraživosti dvou lidí, tak každý majitel vysokonohého honiče bohužel musí počítat podvědomě i s touto nepříjemnou reakcí ze strany pořadatele společného lovu.
Pokud se podíváme na nejčastější důvody odpůrců vysokonohých psů na naháňkách, tak je to především kritika spojená s potřebou velkého revíru , strhávání především srnčí zvěře vysokonohými plemeny a daleké nahánění zvěře spojené s malou ovladatelností. Tyto nepodložené informace týkající se práce vysokonohých honičů jsou z mého pohledu úsměvné až scestné a většinou se jimi ohání lidé, kteří honiče nikdy neměli nebo z určitých důvodů mají proti nim určité předsudky.
V neposlední řadě je mezi námi také početná skupina kynologů prosazující osvědčená lovecká plemena na úkor plemen nových a málopočetných.
Zde je potřeba si uvědomit, že pryč je doba kdy se pořádaly naháňky jen ojediněle v lesních komplexech, kdy černou zvěř z lečí vyháněl často jen jeden universální lovecký pes ve většině případů ohař. Černá zvěř je dnes téměř na celém našem území a tím rapidně stoupl počet organizovaných společných lovů na tuto zvěř. S nárůstem početních stavů černé zvěře a počtem pořádaných naháněk se pochopitelně zvedla poptávka po specialistech na tento druh práce-honičích. A právě u těchto specialistů je ,,bohužel“ celá řada plemen s převyšující kohoutkovou výškou 55cm. U většiny vysokonohých plemen honičů převyšuje jejich kohoutková výška zákonem povolených 55cm pouze o 1-8cm. Když pominu výhody vysokonohých honičů jako je větší respekt zvěře před větším psem, snadnější rozrážení zvěře v lečích, větší vytrvalost atd., tak se nám naskýtá otázka zda je opravdu nutné a účelné omezovat resp. zakázat zákonem používat vysokonohé honiče na práci pro kterou byli vyšlechtěni a používáni od dob svého vzniku, což je u většiny těchto plemen více jak sto let.
Věřím, že tento článek vzbudí ohlas u určitého okruhu kynologů , avšak případnou změnu v zákoně nelze pochopitelně očekávat ze dne na den. Stále tak zůstává na bedrech hospodářů a vedoucích honů jak se k této problematice postaví. Věřím, že stejně tak jako doposud bude i do budoucna prioritou dostat při naháňkách především černou zvěř z rozsáhlých lečí za použití kvalitních loveckých psů.