popis: V pátek holčičky chtěly spát u kamarádky, tak jsme měli s mamkou volný večer. Jíťa vyrazila na posed k rybníku Budák, podívat se, co sem vytahuje za srnce. Já šel sednout na posed pod vesnici, k polňačce vedoucí do Klímce. Chodil...V pátek holčičky chtěly spát u kamarádky, tak jsme měli s mamkou volný večer. Jíťa vyrazila na posed k rybníku Budák, podívat se, co sem vytahuje za srnce. Já šel sednout na posed pod vesnici, k polňačce vedoucí do Klímce. Chodil tady srnec, který podle mě neměl žádné, nebo malé výsady. Byl jsem tady dvakrát, a vždy ho viděl jen chvilku. Jíťa tady byla třikrát a srnce možná jednou zahlédla, ale pořádně nepřečetla. Od lomečku pod kulturákem slyším dětský smích a štěbetání. To jsou jistě naše holčičky s kamarádkou a nejspíš dovádějí na balících slámy, které tady dneska po posečení pšenice vytvořilo monstrum tažené traktorem. Slunce zapadá za les a já konečně něco vidím. Vpravo na jeteli berou pašu tři srny, proti mně u lesa hopsá zajíc. Jinak mrtvo. Po osmé z Klímce vytahuje samotný kus srnčího a jde ověřit srny. „To je on!!!“ Světlé, poměrně vysoké paroží do tvaru V. Jenže!! Ode mě je tak 250-270 metrů a ještě táhne jetelem podél lesa ode mě. Nemám co ztratit, tak za ním zkusím popojít. Jenže dneska okolo polních cest neroste vysoká tráva, lebeda, kopřivy, nebo černonbýl. Vše za co bych se mohl krýt je posečené, nebo nízké. Tak v podřepu, stylem „na kačáka“, ťapám po polňačce. Jde to pomalu, ale světla je dost, tak mám čas. Pole se v těchto místech trochu vlní, tak po nějakých 50 metrech začínám vidět hlavy srn. Ty mne zjistí a všechno bude pryč. Zmenšuji tedy dvojnožku na minimální délku a zkouším mířit z kleče. Teď je to asi 200 metrů. Srnec se otáčí hlavou k lesu a stačí pár kroků a zmizí mi v trnkách. Bod posouvám na plec, více ke hřbetu a pomalu mačkám spoušť. Po ráně se srnec zvrátí zpět a se zvednutým pravým během odskakuje o pár metrů dál do lesa. No buď jsem mu přestřelil běh a to bude práce pro holky, nebo značil komorovou ránu a bude kousek v lese. Cigaretu vytáhnu nezvykle rychle a jdu k nástřelu. Vzdálenost je opravdu bez nějakého metru 200. Nástřel hledám těžko, tak jdu do míst, kde srnec zatahoval do lesa. První cákanec barvy na stružce v kraji lesa mi rozbuší srdce. Tep se ještě zvýší, když zvednu oči od barvy a vidím zhaslého srnce ležícího pár metrů v lese. Srnci dávám poslední hryz, sobě zálomek a v jeteli srnce fotím. Má radost nezná konce, takového srnce ještě nemám. Když už srnce, tak ne tuctového šesteráka. Srnce vyvrhnu a jdu k domu. Dojedeme pro něj až s Jíťou. Ta mezi tím píše, že opět mrhala střelivem na lišku. Když srnce přivezeme domů. Srnce věším a jdu připravit hlavu k preparaci. Je kolem desáté, když končím a už mě berou mole, že bych se šel ještě podívat pod vesnici na pole s balíky. Několikrát jsem tady byl hlídat pšenici před nájezdy černých rytířů, ale nikdy se nedostal k ráně. Pole je na hranicích honiteb a já tedy stál vždy na zemi. Buď mě tady zradil vítr, nebo černá rychle zmizela ve vysoké pšenici a já viděl jen hřbety a hlavy větších kusů. Chodil sem rudl o třech bachnách a asi 12 selatech. Pak samotná bachna s asi 6 selaty. Jíťa mě v myšlence ještě ohřát hlaveň podporuje. Procházím naší zahradou, přes sad sousedky a už mi pod nohami lehce šustí strniště. To jsou ta ponožková strniště. Po těch se nejlíp šoulá úplně bos. Dneska pofukuje, takže není tolik pozorno. Ještě pár kroků, abych viděl přes horizont k lesu a … jsou tam. Tři bachyně a 12-15 selat. Pobíhají krajem pole a hledají zrnka vypadané nebo polehané pšenice. Zkusím došoulat k poslednímu balíku a o něj opřít Máňu. To se mi i dař, jenže rudl se nějak rozpadá. Jedna bachna s většími selaty zatáhla do strouhy pod mou kazatelnu. Druhá na opačnou stranu do lavoru přilehlé louky. Třetí táhne se selaty souběžně s lesem. Musím jednat. Jakmile vláček zastaví, namířím na předposlední sele a hladím kohoutek Mausera. Po ráně vidím na nástřelu odkazující sele. Bachny běhají po lese a zlostně vrčí. Do komory zasouvám další Sako, co kdyby se náhodou nějaké zvědavé sele spletlo. Za chvíli stojím u selete, kňourka kolem 20 kg. Píšu Jítě, že mám ulovené sele. „Ty zase řádíš, mám pro tebe přijet?“ Kdo by se dřel, když máme skoro terénní vůz. Jíťa pro mě přijede a za odměnu jí nechávám, aby si sele doma v rámci tréninku vyvrhnula. Jde jí to holce čím dál líp a tak za chvíli si můžeme dát panáka na každý dnešní ulovený kus. „ Mamko a víš, že každý kus má 4 běhy?“ Na to Jíťa odpovídá, že tedy radši asi půjde spát a společně se tomu smějeme. Tím je úspěšný lovecký večer završen a po půlnoci můžeme ulehnout do peří. zobraziť celý popis