V polospánku

Včera se konalo tradiční červnové kombo: ráno šoulačka za srnci (nic) - večer čekaná na srnce (taky nic) a po setmění na prasata. Po všem tom chození, šplhání a kroucení se na šplhacím posídku se dost těším na pohodlí letitého žebříku dětmi zvaného Prasátkovej posed. Vnadiště bylo vymetený, takže bych mohl i utrpět úspěch. Zasedám o půl desáté a téměř okamžitě usínám. Když mě v jedenáct vzbudí lomoz, jsem v polospánku trochu dezorientovanej a napřed myslím, že se vzbudily děcka:-) Jakmile si uvědomím, že doma ještě nejsem, mžourám na tři tmavé fleky na vnadišti. Zároveň slyším selata, takže je mi jasné, že bez baterky to dneska nepůjde. Nachystám sem a bliknu. Kupodivu se nekoná obvyklý rychlý úprk, takže přiměřeně rychle hodnotím situaci. Dvě lončajdy, pyžamáci a kňourek. Ten naštěstí stojí tak, že není pochyb o tom, že je to kňourek. Dávám tečku na ramenní kloub, abych si pojistil, že nebudu muset do akátů na jedné nebo do ostružin na druhé straně vnadiště. Kňourek se pro ráně jen překulí a párkrát odkáže. Zbytek rudlu sice odběhne, ale nijak daleko, ještě dost dlouho je slyším od potoka. Pak už jen klasické procedury, od studeného piva informovat kamarády o úspěchu a tradá do zálehu:-)