popis: Minulý týden jsme přijali pozvánku na naháňku na Šumavu. Jíťa s Kety šla do leče společně s Jendou, Verunkou a jejich dvěma kopovkama. První leč na Kraví hoře mi byl přidělen štont na naháňkovém posídku. Posed hned u cesty. O...Minulý týden jsme přijali pozvánku na naháňku na Šumavu. Jíťa s Kety šla do leče společně s Jendou, Verunkou a jejich dvěma kopovkama. První leč na Kraví hoře mi byl přidělen štont na naháňkovém posídku. Posed hned u cesty. Od posedu za cestou smíšená hrubší probírka, vpravo také. Vlevo podél cesty úzký pruh borové mlaziny a před posedem holina ve stráni s kotlíkem náletových jehličnanů. Uvelebím se na posedu a přemýšlím, odkud by mohla přijít zvěř. Je to vlastně zbytečné, protože jde o naháňku se slíděním. Po půl hodince to na horizontu zapraská a v borové tyčkovině vidím rudlík prasat. Vzdálenost kolem 100 metrů a hustý, tak je pozoruji přes puškohled. Bachna, dvě selata a lončák. Jsem v horské neúživné honitbě a máme se věnovat lovu hlavně selat a slabších lončáků. Jen co rudl proběhne kotlíkem na holinu, dědečkovská Zetka přijde ke slovu. Zvěř zřejmě prokoukla mé plány. Celá tlupa zůstává stát za kotlíkem, jistí a já vidím, jen vedoucí bachnu. Po chvilce se bachna otáčí a celá tlupa mizí zpátky v tyčkovině. No pěkně to začíná. Sice jsem nelovil, ale viděl. Pak vidím už jen srnčí a Honzovo Verunku v leči. Neví o mě, tak na ní hlasitě chrochtám. Prý slyšela chrochtat jen nějakého starého kance. Po chvilce jdou honci zpátky. Za cestou v probírce náhodně zahlédnu kus černé. Vítr jde tím směrem, tak kus odbíhá. Po chvilce se situace opakuje, ale kus se mi zdál být menší. Na křižovatce asi 150 metrů ode mě slyším diskutující partu honců. To mi sem nic nepřijde. Náhle zapraskají větvě a dvě selata vyráží z probírky přes cestu. Když je první sele až na krajnici střílím. Oba kusy mizí v borové mlazině. Chvíli je klid a pak oba vybíhají na holinu. Další dvě rány ukončují život jednoho selete. Druhé sele zřejmě dvěma ranami netrefuji. Po chvíli přichází psovod, stahuje ke mně ulovené sele a jde zkontrolovat stopu druhého. Prý nevidí barvu a ani psi nemají velký zájem. Jdu se podívat na sele. Jedna rána na okraj žeber, druhá nad spárkem třetí na pleci. Bída, bída, bída, to střelecké umění. Lezu zpátky na posídek, ikdyž slyším tranzit svážející lovce. Sotva vylezu nahoru, slyším z tyčkoviny dýchající zvíře, zřejmě pes. Z psa se klube liška, která běží okrajem holiny směrem k mému stanovišti. Zetka jde z ramene a vedu lišku v puškohledu. Liška naráz zastavuje asi na 45 metrů a jistí mým směrem. V té chvíli ustaluji bod na hrudi a kule lišku sráží do trávy. Jíťa na svačině koulí očima, co, že jsem to zase vyváděl. Na výloži je 8 prasat a liška. Další leč stojíme na „prostupu“ v leči, na rozhraní vysokého, ale podrostlého lesa a holiny. Kus pode mnou stojí kamarád Michal. Po holině se válí mlha a viditelnost je díky ní tak 60 metrů. Z protisvahu je slyšet lámání a následně dýchání zvěře. Tiše pískám na Michala, a ukazuji směr, kterým zvěř jde. To už se spíš směrem ke mně valí černá koule. Selata za tím nejdou, takže asi kňour. Stojím sice na pařezu, ale když už je kus ode mne 5 metrů, vedu ho v puškohledu. Tři metry ode mne zarazí a já čekám to horší, útok. Kus se však zlomí a odbíhá do vysokého. Srdce mi bije na plné otáčky, Michal zvedá palec a usmívá se. Po leči vyprávím zážitek závodčímu a ten se diví, jak blízko jsem nechal kus dojít. On že už by dávno střílel. Následně si uvědomuji, že kus neměl vidět zbraně a v mlze bylo ještě slyšet praskání jiných kusů. Byla to tedy bachna, která se oddělila od selat. Leč končí, naháňka končí. Na výřadu je uloženo 13 kusů černé (chválihodné je to, že jen samá selata) a dvě lišky. Od vedoucího společnosti přebírám dva úlomky. Večer v restauraci se gratulace opakuje a vedoucí mi předává diplom prince a lovu. Králem se stal lovec ulovením dvou kusů černé. Vše je zpečetěno, potvrzeno, takže domů řídí Jíťa. zobraziť celý popis