popis: Tři dny v týdnu jsem byl při měsíčku venku. Černou jsem maximálně zaslechl v kukuřici, ale že by to v ní vřelo, se říct nedá. V úterý jsem cestou z posedu „Na bábě“ našolulal rudl hodující v kukuřici. Ten ale postupoval hl...Tři dny v týdnu jsem byl při měsíčku venku. Černou jsem maximálně zaslechl v kukuřici, ale že by to v ní vřelo, se říct nedá. V úterý jsem cestou z posedu „Na bábě“ našolulal rudl hodující v kukuřici. Ten ale postupoval hlouběji do pole, tak z lovu nebylo nic. Odpoledne jsme zajeli k Honzovi pro instrukce, jak se starat o jejich smečku, zatím, co se budou válet někde u móře. Honza je ještě na vážkách, jetsli vyrazí ven, na dovolenou letí až v sobotu. Já mu říkám, že vyrazím na Máchalku na posed ke sloupu. Při minulém měsíčku jsem tady ulovil dvě selata. Doma nakrmím sebe, psíky a už se chystám. Terezka mi přeje lovu zdar a Kačí dobrou noc. Po osmé zasedám na sedačku ke sloupu. Měsíček se za pár minut vyhoupne na horizont a scéna se začíná osvětlovat. Bohužel není na co koukat. V dálce z kukuřice vytáhne kus srnčího a za mnou pobíhá zajíc. Při smyslech mě drží, jen štěkání psů z Pořežan (mnou zvaných Cikánov). Nejde mi do hlavy, jak někdo může strávit klidnou noc se psem, neustále štěkajícím na dvoře, pod okny. A jak začne jeden ve vsi, spustí se koncert o několika psích hlasech. V kukuřici to sem tam loupne, ale to bude spíš srnčí, nebo jezevec, kterého jsem tady viděl v pondělí. Vítr se motá jak v bedně, jednou zepředu, pak z boku, ale je krásně, tak si posedím. Ve čtvrt na jedenáct se vítr ustálí, za to v kukuřici je jaksi mrtvolno. No nic, popojdu na roh kukuřice, protože, když nejsou ve spodní část, tak by se mohli motat nahoře u druhého posedu „Na bábě“. Z posedu bych kouknul k druhé kukuřici, chvíli poseděl a kdyžtak pojedu domů. Opatrně došoulám asi 400 metrů k rohu kukuřice a kontroluji podmítnuté pole. Nikde ani chlup. No chvíli tady postojím, poslechnu, co se děje v kukuřici a dojdu k posedu. Nestojím ani pět minut a na pole vytáhne kus černé, druhý, třetí. Rychle zaklekám k trojnožce, ale přes terénní vlnu na ně nevidím. Musím tedy roztáhnout teleskopy na trojnožce. V tom vylomí z kukuřice dalších asi 5 kusů a doslova valí přímo na mě. Trojnožka jde zpátky na zem a v puškohledu kontroluji celou tlupu. Největší bachně se moc nelíbím a s nastraženými slechy mne pozoruje. Aha tamhle je sele, teď ho překryl větší kus, ten odchází, sele se točí víc na blat a za zvláštně třeskavé rány ho sráží kule do pole. Zbytek rudlu za vrčení a jiného projevu nelibosti bachen mizí v kukuřici. Sele odkazuje. Jdu do kukuřice pro úlomek a poslední hryz. Na nástřelu leží sele bachyňka odhadem do 25 kg s ranou na krku. Pak už jen dojít pro auto, vykonat červenou práci a šup domů. Ve stodole věším kus k vyvětrání. Doma samozřejmě k uctění mysliveckých patronů a památky na mého dědu dva panáčky a kolem „poledne“ ulehám do peřin. Ráno Terý vyzvídá, jestli jsem něco střelil. Říkám „Jo střelil, prase.“ „Taťko si dobrej, lovu zdar.“ Taková odpověď zahřeje u srdce. zobraziť celý popis