Když jeden úlovek nestačí.

Včera odpoledne vše nasvědčovalo tomu, že večer by to šlo. Jenda se se svou novomanželkou válí na Mallorce a tak musím hájit řady nočních lovců sám. V úterý jsem v noci viděl rudl černé na kukuřičném strništi. Černá ale proti mému očekávání vytáhla až skoro u plotu prasečáku a než jsem k rudlu našoulal, ten pomalu zatáhnul do aleje a následně do lesa. Ve středu jsme byli s kamarády na tahu, takže jsem na čekanou nedostal. Včera kolem osmé zasedám na sedačku k prasečáku ke čtvercové louce. Ze dvou stran je les, z jedné strouha s křovím a plotem prasečáku, ze čtvrté pak stará stromy a keři zarostlá cesta. Za cestou je pak strniště po kukuřici. Buď joklíky zastihnu na louce, nebo budu muset jednou za čas slézt z posedu, popojít asi 20 metrů a zkontrolovat strniště. Čtvrt hodinky po zasednutí vidím vlevo u křoví na necelých dvacet metrů světlý flek. Dalekohled k očím, to zvíře vypadá jako sele. A má oháňku. Rychle kulobrok, zmenšit zvětšení a mačkám zadní spoušť. Liška se po třiapůlkách láme v ohni a odkazuje. Zapaluji čvaňho, nestačím ani dokouřit a na louce je další liška, kus za tou první. Opět beru flintu, ale lišku v puškohledu nevidím. Zřejmě zatáhla do strouhy k prasečáku. Po chvíli se vše uklidňuje a na louku vytahuje srnčí. V prasečáku je živo celou noc, takže se ušní bubínky nenudí. Je čas se mrknout za roh. Na strništi je pár kusů srnčího, ale černá nikde. Vracím se zpátky na posed a pozoruji srnčí a zajíce. Blíží se půl desátá, čas, kdy minule vytáhla černá na strniště. Jdu se tam tedy juknout a pod horizontem se valí „almara“ To se nějaký kňour vydal na hostinu. Takový kus nemáme v povolence, tak jdu zpátky na posed. Sotva vylezu na sedačku, průzorem v křoví vidím běžet po strništi rudl prasat. Tak zase rychle dolu a za nima. Rudl vede velká bahna, s ní jsou dvě lončačky a snad patnáct selat různé velikosti. Bachna je zřejmě zkušená, protože mne opět nenechala přijít na rozumnou vzdálenost a rudl se sune k lesíku Bučí. Zkusím jim nadejít, když v tom za mnou zašustí strniště a asi 50 metrů za mnou stojí kus černé. Rychle zaklekám, kulobrok do trojnožky. Je to kňourek, takový prudce jedlý. Zapnout bod, napínák a už najíždím za plec. Po ráně kus v oblaku prachu odbíhá dvacet metrů a odkazuje. Po povinné cigaretě jdu ke zhaslému lončákovi cca 60 kg. Píšu Jítě SMSku, že mám lišku a prase, a že už tedy asi pojedu domu. Odepisuje mi Lovu zdar a že už tedy můžu jet domů. Pak už jen červená práce, doma uklidit čuníka do chlaďáku. Dva kalíšky na pěkný lovecký večer a dva úlovky a alou do peřin. Zajímavostí je, že kňourek měl pouze jedu ráži (varle) velikosti mé pěsti.