popis: Byl jsem pozván na sobotu 13.12.2014 na naháňku do honitby, dá se říci přes řeku od nás. Stěžejní lečí bývá zalesněné údolí, bývalé vojenské cvičiště, tankodrom. Na ranní sraz se snažím přijet co nejdřív, protože nah�...Byl jsem pozván na sobotu 13.12.2014 na naháňku do honitby, dá se říci přes řeku od nás. Stěžejní lečí bývá zalesněné údolí, bývalé vojenské cvičiště, tankodrom. Na ranní sraz se snažím přijet co nejdřív, protože naháněk zde se účastní přibližně 100 lidí a se všemi si podat ruku a všechny obejít je slušná ranní rozcvička. Po zahájení se přesouváme podle rozdělení na křídla. Naše postupuje okrajem pastvin pro ovce. Mě s Larou staví závodčí až jako předposledního asi 50 metrů na rozhraní křovin a louky. Louka je asi 30 metrů široká a za ní je opět džungle listnatých dřevin a křovin. Vítr nám vane do zad, dolinkou by mohla unikat z leče i liška. Odkládám Laru a nastavuji zvětšení na puškohledu. Po asi čtvrt hodině vybíhá z leče několik kusů srnčího. To jsem potřeboval. Lara se zvedá a má snahu vyrazit za srnčím. Dávám jí najevo, že měla ležet. Pak se uklidňuje. Slyším lámání v lese, což by mohla být černá. Beru kulovnici do ruky a to už v dolince z keře vytahuje kus černé. Chvíli jistí a pak vyráží do krytu dalších křovin. Ráno vedoucí lovu upozorňoval, že by se měli lovit kusy do 70 kil. Tohle víc nemá. Tahám, tahám, mačkám a nic. Napínák jsem nenatahoval, však jsem spuštění vyladěné, ale i tak tvrdé spouště trénoval a nebyl problém. Jo, kulový, musím zabrat. Prase bodem doháním až na okraji křovin a odmačkám. Prase lehce značí, láme a hrne se křovinami. Lámání ustává a zdá se, že prase odkazuje z jednoho místa. Jestli se kule „chytla“ tak rána bude asi vzaději, na játra. Sousedi mezi sebou komunikují, jak bylo prase velký a že na na něj „nemáčkli“. Začínám mít pochybnosti, pak ale odhaduji, jak vysoko je větev, z pod níž prase z leče vyběhlo a utvrzuji se, že víc jak 70 nemá a když, tak mě přinejhorším popraví. Po chvíli slyším z leče opět lámání a typické oddechování černé, kterou nahánějí psi. Zvěř se blíží ke mně, tak usedám na bobek, aby mne trochu kryla terénní vlna na okraji leče. V tom vybíhá z leče na vzdálenost snad deseti metrů samotný kus černé. Zdá se mi být ještě větší než „moje“ prase, tak ani kulovnici nezvedám. Kolega je jiného názoru a na kus střílí. Na okraji sousedních křovin začne prase „sáňkovat“. Tak teď už musím střílet. V trnkách se snažím umístit bod na krk, už mačkám a prase se ztratilo v nějaké díře, stružce a už ho víc nevidím. Po chvíli dobíhá hlasitě jagoš a zjevně prase nahání. Po čtvrt hodině se vrací. Po leči nacházíme moje prase asi 50 metrů od nástřelu s ranou pěkně na pleci. Za sousedovo jdeme snad kilometr, ale hledání je bezvýsledné. Odpoledne na výřadu leží tři kusy černé, můj kus je největší, váží 55 kg vyvržený, takže poprava se tentokrát nekoná. Radkův jagoš v době výřadu už leží doma s několika štychy pod světlem. Tak se opravdu dostal do kontaktu se sousedovo postřeleným prasetem a to ještě po návratu do leče se stačil utkat s jezevcem v noře. Jsou hold bojovníci s velkým B. zobraziť celý popis