popis: Včera jsem byl pozván do honitby, s níž sousedíme na naháňku na černou. Na nástupu velí vedoucí lovit selata a lončáky tak 60 kg a dravou zvěř. V první leči je jen pár kusů srnčího. Ve druhé psi ženou kňoura, kterého vidím a...Včera jsem byl pozván do honitby, s níž sousedíme na naháňku na černou. Na nástupu velí vedoucí lovit selata a lončáky tak 60 kg a dravou zvěř. V první leči je jen pár kusů srnčího. Ve druhé psi ženou kňoura, kterého vidím asi na 80 mterů. V třetí leči mne lesník Pepa nechává na rohu na „zadáku“ kousek od potoka. Sousedem je kamarád Michal. Než je leč obstoupená diskutuji s honcem a po odtroubení mu říkám, aby to na mě hnal pomalu. Nabiju kulovnici, připravím bod a zvětšení na mém naháňkovém puškohledu (jsme spolu v akci podruhé) A už to v leči vře. Honci hlásí černou a ze všech stran padají rány. Za Michalem vybíhá lončák. Já excelentně trefuji strom a druhá rána jde už bůh ví kam. Michal kus také slugem míjí, o tom svědčí i to, že ho prakticky nepoškozený našel v hrabance. Ob střelce Standa střílí lončáka. Honci hlásí černou dozadu. Už vidím dva kusy, jak přede mnou vbíhají do potoka. Jakmile vystrčí první kus hlavu odpaluji ránu. Zjevně vedle. Teď musím nechat zvěř přeběhnout „lajnu“ abych neohrozil druhého souseda. Mířím na první kus, bác, druhá bác. Třetí ránu dávám na druhý kus. V té probírce se těžko hledají mezery mezi stromy a zvěř mizí za horizontem. Mám sto chutí vzít flintu a zlámat jí o strom. Nene, ta za to nemůže!! Na ruce si na.rat a pak to pěkně rozmazat. Rány stále padají a nám přichází houštinou další kusy. Soused je nevidí, já na střelbu tím směrem ani nepomýšlím a tak kusy odcházejí o kus dál. Tam spustí kanonádu a díky řičení prasete předpokládám úspěch. Leč končí a jdeme se sousedem kontrolovat výsledky našeho snažení. Nacházím kapičku barvy, další, další, další cákanec. Hm to vypadá slibně. Sledujeme solidně pobarvenou stopu, už i s plicní barvou. Po asi 100 metrech naházíme lončačku. No paráda, tak jeden kus máme. Kolega hned studuje vstřel a výstřel. Dirka dovnitř dirka ven .To od jeho slugu nebude.Vyvrhuji lončáka,vážu ho na prasotah a už si to šineme po lince k cestě. Po pár krocích nacházíme další pruh barvy. Vypřahám se z tahu a opět plníme funkci barvářů. Barvení jako přes kopírák. Sem tam cákanec už i s příměsí plicní bravy. To najdem!!!! Radši volám závodčímu křídla, že dohledáváme kusy, aby se po nás nescháněli. Druhý kus leží asi 120 metrů od nástřelu. Opět kus pouze „propíchnutý“ kulí. Mám tedy dva kusy. Opět červená práce, ale čím toto odtáhnout. Soused hledá svůj provaz a konstatuje, že ho zřejmě při dosledu ztratil. Já jdu hledat přístupovou cestu. Pak volám na kolegu „dohledávače“, neozývá se. Beru tedy první kus a táhnu ho k cestě. Pak pomalu k místu svačiny. Svačina nebude, musíme odvézt oba kusy a najít p. Černého. Beru si tedy do auta jen jedno nealko, vždyť už ani nedoplivnu na zem. Nabíráme jak souseda, tak oba kusy.Zatím je na výloži 10 kusů a známí se chechtají, že je to dobrý, když už máme krále lovu, pana Krále. To je legrace na cizí účet. V další leči předvádí perfektní samostatnou práci kopov, který mě a Michalovi „dostrkal“ na okraj leče dva samotné kusy černé zvěře. Ti ale berou od nás vítr a z leče nevychází. V této poslední leči je uloven už jen jeden kus černé. Nějaká zvěř údajně zůstala v leči, ale co, 11 kusů na výřadu je v našich podmínkách hezký úspěch. Vedoucí lovu mi na výřadu dvakrát předává úlomek jako projev úcty k ulovené zvěři a přeje lovu zdar. Poslední dobou mám pocit, že stoupnu den co den do ..........., nebo si mě Diana se svatým Hubertem nějak oblíbili. zobraziť celý popis