je to už časové retro ,nebot je to nějakých 20 let zpět,bylo období srnčí říje ,tak jsem procházel revírem na Valašsku po celý den,asi v 10 hodin dopoledne jsem usedl na zem jak mám ve zvyku ,opřel jsem se o starý buk ,asi 3 metry za mnou byl po vrstevnici silný ochoz vyšlapaný od divočákú,nepřikládal jsem tomu dúležitost ,vždyt je den ,říkám si,v klidu se věnuju svačině,v tom moje vycvičené ucho za ty nesčetné hodiny strávené na čekaných ,zaznamenalo mě velmi známé odfukování jak to dělá jen divočák,vstát z místa už bylo nemožné ,zústal jsem sedět nehnutě ,už byl tak blízko ,že jsem ucítil ten specifický pach,...kdo by to taky ucítil lépe, vždyt mě jich za život stovky prošlo rukama...prošel okolo mě kanec se znatelně viditelnými velkými zbraněmi,a ten pohled ze zadu na ten bohatý houpavý znak genetiky mezi běhy hovořil za všechno,neuhnul nikdo z nás ,jen to jedno i druhé šikmo mířící oko do strany se určitě potkalo,vúbec nezrychlil chúzi ,jakoby mě naznačoval ,dokud žiju tak tato cesta je moje a ty živočichu se uklid zavčasu pryč,příběh se odehrál v nádherném prostředí Vlárského prúsmyku v Brumově Bylnici ,kde jsem púsobil víc jak deset let
s kancem v těsné blízkosti - príbeh
Zobrazení: 2 864