Včerejší šelmička

Včera ráno jsem obešel stopy po obnově a zjistil jsem, že jedno místo je hojně navštěvované kunami. Večer jsem se i přes malé protesty mojí ženy, že jdu ven už 3 večery za sebou a o víkendu sloužím zas noční, přece jen vypravil na toto místo na čekanou. Počítal jsem, že nějakou kunu bych mohl snad ulovit, protože předchozí noc to tu bylo přímo kuní eldorádo. Ale taky jsem očekával, že by se mohla dostavit i nějaká ta kmotra. V 18:30 h jsem zasedl na posed umístěný na jednom z topolů, rostoucích z břehu potoka. Po patnácti minutách klidu a míru jsem uviděl přicházet pod posed kunu. Jelikož mi "ohrádka" posedu, sloužící k opření zbraně, zavazela, abych zamířil brokovnicí tak moc pod sebe, musel jsem se malinko ze sedu nadzvednout. Kuna však spatřila můj pohyb, otočila se a vyskočila na další topol, rostoucí v řadě ode mě. Proti bílému pozadí jsem matně viděl na kmeni její siluetu, rychle jsem namířil a vystřelil. Po ráně jsem neviděl pod stromem nic ležet, slezl jsem tedy z posedu a šel se podívat na nástřel. Pomocí baterky jsem prohlížel okolí topolu, nikde jsem však nespatřil ani kapičku barvy, ani na kmeni nebyly vidět v kůře vstřely po brokách. Svítil jsem proto baterkou po větvích topolu, zda kuna po ráně nevyšplhala výš, nikde však nic vidět nebylo. Nakonec jsem prosvítil ještě jednou okolí topolu a pod svážkem v potoce mě zaujalo něco, čeho jsem si předtím nevšiml. Ano, byla to moje kuna, těličko ponořené pod vodou, jen oháňka trčela z proudu. Vytáhnout ji bylo již dílem okamžiku, s velkou radostí jsem odjížděl domů, kde jsem dostal i pochvalu, že jsem se vrátil tak brzy. :-)