Odměna

Včera jsme s přítelkyní od rána objížděli a obcházeli moje krmná zařízení. Mám přidělen jen zásyp a jeden krmelec, ale tak nějak mi to přišlo málo a udělal jsem si ještě 3 zásypy a 3 krmelce. Máme u nás hodně sněhu, takže jsme autem téměř nikam nedojeli a museli všude po svých. Na záda batohy s pšenicí a ovsem, za sebou táhnout žok sena, do ruky kyblík kukuřičných klasů a takhle jsme třikrát doplňovali a vyráželi. Než jsme to všechno oběhali, bylo odpoledne. Měl jsem v plánu jít večer ven, ale neměl jsem 100% nastřelenou flintu, tak jsem to ještě narychlo okolo půl 4 jel poladit. Asi v pět jsem přijel domů, obstarat psy a ostatní zvířenu a bylo 6 a já už jako kotě. Naštěstí jsem cítil takové zvláštní napětí, potlačil jsem únavu a vyrazil ven. Zvláštně se začal zvedat ostrý vítr, a když jsem dorazil do lesa, raději jsem auto nechal daleko od kazatelny. Pomalu jsem šoulal proti větru. Když jsem se blížil ke kazatelně, zdálo se ni, že se přede mnou asi ve vzdálenosti 60m v tyčovině pohybují podezřelé stíny. Zastavil jsem, dalekohled na oči a už se to ve mně rozbíhalo asi tak na 120 tepů za minutu. V tyčovině buchtovala 3 samotná selata. Asi 2 minuty jsem je pozoroval a po uklidnění třesu v rukou a kolenou jsem se rozhodl lovit. Potichu jsem nabil, před 2 hodinami nastřelenou zbraň, vybral jednoho z divočáků, křížem jel nahoru po plecku, mírně strhnul kříž vzad a ….. Chvilku jsem zůstal nehnutě stát a užíval si kouzlo okamžiku. Po pár minutách jdu ohledat nástřel. Na místě jsou velké stříkance tmavší barvy, rána seděla. Asi po 30m nalézám již zhaslé sele s dobrou komorovou ranou. Potmě dávám poslední hryz, sobě úlomek a se smeknutou ušankou stojím v tichu nad uloveným divočákem. Toto sele bylo prvním úlovkem mým vysněným trojákem. Ani jsem tedy nedošel na posed a během hodiny jsem byl zpět doma. Byl to rychlý a nádherný lov a pro mě taková jakoby odměna za tu celodenní námahu..