Nerovný šesterák

Ráno mne budí budík ve tří čtvrtě na čtyři, při pohledu z okna vidím poměrně hustý déšť. Volám kamarádovi jestli má cenu jet, ten mi však sděluje že Aladin hlásí v Litovli je polojasno, tak jedem. V pět hodin jsme na místě a zabočujeme na polní cestu. Všade jsou hluboké kaluže vody a cesta je značně rozmoklá. Z řepkového pole se před autem vynořují dva daňci a přes ječmen míří k lesu. Auto zapadá do měkkého bahna až zůstává stát Z obtížemi jsme se otočili a vracíme se zpět. Na zpevněné polní cestě to je již lepší. Necháváme stát auto na kraji lesa šouláme k vojtěškovému poli ve kterém jsme uviděli srnčí kus. v dalekohledu obeznávám srnu, vedle ní však vidím hlavu ležícího srnce. Šesteráka s poměrně vysokým, ale úzkým parožím. Pobízím kamaráda, aby se připravil Srnec vstává, ale okamžitě zabíhá se srnou do vysoké pšenice. Zklamaně pokračujeme v šoulačce. Přicházíme k hrachovému poli, kde zaregistruji u odvodňovacího příkopu stojícího hrabánkujícího srnce, nerovného šesteráka je vzdálen asi 150 metrů Pobízím Václava, aby na nic nečekal a střílel, než nás srnec zaregistuje. Srnec ná zaregistroval a odbíhá. zůstává stát a dívá se na nás. Na něj je to daleko a tak mne pobízí, abych ho ulovil, že má jít na operaci a potřebuje zvěřinu. Usazuji záměrný bod za lopatku a ranní klid přerušuje zvuk výstřelu. Zřetelně slyším úder kule do těla srnce. Te po zásahu vybíhá do hrachoviště, po padesáti metrech se otáčí a vrací se zpět, aby po několika skocích zmizel ve vzrostlém hrachu. Pouštím fenu na volné hledání a jdu směrem k místu, kde srnec zmizel. Fena přichází na srncovu stopu a po chvílí vidím jen špičku vrtícího se prutu feny, přicházím k srnci a dělám v paprscích vycházejícího slunce dvě fotografie, bohužel fotografie s posledním hryzem a zálomkem nemám, jelikož je již baterie vybitá. Vyvrhuji srnce a pak ho odnáším na cestu. Václav mi blahopřeje k úlovku a podivuje se nad vzdáleností. Jdu pro auto a pak vyrážíme k domovu.