popis: V pátek jsme měli mysliveckou schůzi a já kolegům a kolegyním oznámil, že od začátku mysliveckého roku do dnešního dne není ulovený ani jeden srnec, za to 11 kusů černé. Minulý týden se mi podařilo ulovit dva kusy černé o váze...V pátek jsme měli mysliveckou schůzi a já kolegům a kolegyním oznámil, že od začátku mysliveckého roku do dnešního dne není ulovený ani jeden srnec, za to 11 kusů černé. Minulý týden se mi podařilo ulovit dva kusy černé o váze 39 kg a 42 kg. Nejprve jsem bojoval s myšlenkou, že bych první kus nechal na grilování na náš myslivecký den. Visel tedy v chlaďáku, ale když k němu přibyl další, už se vyplatilo je oba odvézt do výkupu. No nějaká koruna z toho bude, ale divočáka na gril nemáme. „Nedá se nic dělat mamko, musím na něj vyrazit.“ Je po dešti a taky by mohli začít courat po řepce dřív než jindy. Fouká zápaďák a tak mě to láká zasednout na rozestavěnou kazatelnu do Bučí. Bučí je prakticky obdélníkový, desetihektarový les uprostřed polí, který v horní třetině přetíná silnice mezi vesnicemi a ve spodní polovině je na výšku stromu široká odrostlejší paseka. Děda mi vyprávěl, že při honu les vždy zatahovali na dvakrát a odnášeli odtud 30 ulovených divokých bažantů a stejně tak zajíců. Jenže to bylo před půl stoletím. Vloni jsme les procházeli při honu. Pustil jsem Astora do paseky dírou v pletivu, že by zde mohla být liška. Ne že by předvedl nějakou honičskou práci, ale ukázal v ní divočáky a tak byl výřad o tři kusy pestřejší. Podle pamětníků nikdy nikdo divočáka při honu v Bučí neulovil. Část Bučí teď sousedí s řepkou a divočáci mohou být v ní, nebo i v pasece. Kraj řepky je řídký a tak by se tady mohl nějaké prásko splést. Nehledě na to, že z druhé strany lesa viděla minulý týden kamarádova manželka ráno stát dva kusy černé v obilí. Cestou ke kazatelně zradím slušného šesteráka a pak ještě srnu, kteří berou večerní paši na okraji řepky. Po sedmé zasedám na stoličku na podlahu rozestavěné kazatelny. Musím si sednout tak, abych viděl jak podél lesa, tak do paseky a lesa za mými zády. Drobně prší, ale to mi nijak nevadí. Společnost mi za chvíli dělá zajíc a dva kusy srnčího ale hodně daleko v polích. Lehce se šeří a hlouběji do lesa už je obtížné nahlédnout dalekohledem. Už jsem dost podlehl technice (lépe řečeno zparchantěl) a tak vytahuji z batohu termovizi. Ta vidí vše, co se skrývá v lese. V okuláru najednou zahlédnu dvě siluety srnčího. Jednu u pletiva paseky, druhý hlouběji v lese. Bez terma bych si kusů ani nevšiml. Beru dalekohled. To blíž je srna, dál v lese stojí šesterák, kterého jsem vyplašil cestou k posedu. Přejíždím zpátky na srnu, a něž zajde za silný smrk, tak vidím…. To byl střapec??!!! Chvilku trvá, než srnec popojde tak, abych viděl hlavu. Tam jen nějaká čupřina. To může být srna. Opět pohled do slabin a opravdu je tam, střapec. Opatrně beru do ruky Máňu a pokládám jí do pirštoku. Bulkař jistí, ale za chvilku začne trhat lístky z bezu. Není to daleko, ale jistá rána je na komoru. Bučím houkne rána a srnec stojí. No do pr.... Co to je? Na pravém boku vidím krůpěje barvy. Srnec popojde bokem dva metry a po chvilce klesá do smrkového jehličí a z posledního oddychuje. Dávám si cigáro, a jak do kouřím, lezu z posedu a kus od srnce odlamuji dva úlomky z bezu. Přistupuji k bulkaři a zakládám poslední hryz. V té čupřině mezi slechy jsou paličky sotva viditelné. Od Temelína se valí mraky, tak si musím s vyvrhnutím pospíšit. Srnec se mi lehce nese, jak kdyby byl z papíru. Doma váha ukazuje 11 kg. No tak alespoň na guláš na myslivecký den už máme nějaké maso. Na samou tmu už jsme doma a můžu si dát „Jagrmajstra“ na úspěšný lov. zobraziť celý popis