popis: Počasí posledních dní nedává moc šancí na normální čekanou. Každou chvíli sněží, nebo prší a den co den fouká vítr. V pondělí jsem vydržel na kazatelně ve Březí hodinu a půl a než mě vítr a chumelení vyhnalo. Ani zvěř...Počasí posledních dní nedává moc šancí na normální čekanou. Každou chvíli sněží, nebo prší a den co den fouká vítr. V pondělí jsem vydržel na kazatelně ve Březí hodinu a půl a než mě vítr a chumelení vyhnalo. Ani zvěř není v polích tolik aktivní. I liška už hnala z polí schovat se před vánicí do lesa. Včera se ale vítr trochu uklidnil a já už vymýšlel plán na večer. Minulý týden jsem z kazatelny pod barákem viděl tři kuny. Sem tam na vnadiště hodím nějakou masitou pochutinu a tak by sem mohla zabrousit i kmotra. Po sedmé se loučím s holčičkami, přeju dobrou noc a dekuju se z domu. Je 19:30, když se pohodlně uvelebuji na kazatelně a v pozoru mě udržuje šlehání lehkého větru přes obličej. „Tady nic nežije. Ani zajíc, nebo srnčí. Lautr nic.“ Třetí pohled do termovize a co to? Kousek od lesa malý a velký flek. To jsou prasata!! Z lesa se vyvalí další koule. Bachna a 5 selat. Pomalu táhnou jetelem. Beru do rukou „babičku“ zapínám Parda a zkouším zamířit. K lesu je to kolem 200 metrů. To si úplně netroufám. No, mají šanci. Buď dojdou ke strouze, projdou za oplocenkou a lesem se vytratí, nebo půjdou podél oplocenky směrem ke mě a na krmeliště. Nebo půjdou kolem oplocenky a nad ní do strouhy a už je taky neuvidím. Jak dojdou na roh oplocenky tak budu lovit. Vše jde jak po drátku, bachna je na rohu oplocenky a mizí ve strouze jedno, druhé sele za ní a třetí zastaví pěkně na široko. Mačkám spoušť a vidím, jak se sele láme v ohni. Rychle přebíjím a pozoruji, jak odkazuje. Hodinky ukazují 19:45. Chvilku posedím a půjdu dolů. Píšu Jíťa, že mám prase. „ To byl ale fofr, lovu zdar.“ Zapnu termovizi, abych zjistil, jestli sele „neoživlo“ a za větvemi jasanu, který v létě padnul do pole vidím šelmičku. Je to kuna nebo kočka? Podle pohybu kuna a buď větří barvu selete, nebo zjišťuje, jestli je na vnadišti nějaká dobrota. Babička je opět v pozoru, a jakmile se na hraně strouhy kuna postaví na široko, podruhé ten večer hladím spoušť. Kuna ztěžka odskoží do strouhy. V kapse vrní telefon. Jíťa píše „ A to bylo co?“ Zřejmě ze dvora slyšela mou druhou ránu. „Ještě jsem střílel na kunu.“ „Ty tedy řádíš“ Kunu skalačku nacházím pár metrů od nástřelu. A kňourka cca 40 kg na rohu oplocenky. Sele táhnu ke kazatelně, dojdu domů pro provaz a sele vyvrhnu až ve stodole. Psi stojí našponovaní ve stodole a tradičně mi „ojíždějí“ nohavice, aby zjistili, jestli jsem lovil nebo ne. Astora pak pouštím přes zaahradu na volno, aby si vysokým nosem sele našel, a čekám na jeho reakci. On je na černou tak trochu „posrandíra“ a tak kus intenzivně hlásí. Nechám ho pár minut, jen ať chlapec trénuje. Holčičky ještě nespí, a tak jim jdu ukázat aspoň fotku mých úlovků. Kačenka mě objímá, říká, že jsem strašně šikovnej a přeje lovu zdar. K dovršení krátkého, o to zajímavějšího lovu je třeba si dát stopičku slivovice z naší zahrádky. zobraziť celý popis