Dnešní úspěšný doprovod kamaráda na srnce k sedmdesátinám.

Volám kamarádovi že jsem vyfotil srnce s impozantní výškou paroží, a že jsem mu poslal fotku na email, jestli má zájem tak ať se mi ozve. Neuplynulo ani pět minut a zvonil mobil, že ano. Domlouváme se na pět hodin ráno a již o čtvrt na šest sedíme v porostu kukuřice na hraně lesa a podmítnutého ječného strniště. O půl šesté vychází srna a po chvíli očekávaný srnec. jsou však mimo dostřel. Po chvíli opět mizí v lese. Nedaleko nás vychází z lesa srna se srnčetem a jistí směrem k nám, pak se se uklidňují a začínají se pást. Z lesa opět vybíhá srna a vzápětí za ní očekávaný srnec. Srna pronásledovaná srncem běží do obilného lánu za cestou vzdálenému asi 300 m. Přesouváme se okrajem kukuřice k cestě. Přicházíme k okraji cesty, když se srna objevuje na silnici a pomalu se vrací k lesu. Nabádám kamaráda, aby se připravil, že za srnou půjde srnec. Po malé chvíli se objevuje silueta srnce ve vysoké trávě na okraji silnice. Jakmile srnec vyšel na cestu, tak jsem zabákal a srnec zůstává stát. Vzápětí padá rána a srnec značí komorovou ránu a po dvaceti metrech zůstává ležet na pdmítnutém strništi. Jdeme po cestě a přicházíme k srnci, který už je zhaslý. Blahopřeji kamarádovi k úspěšnému zásahu a ulovení životního srnce, pak se spolu přátelsky objímáme. Odnesli jsme srnce na okraj cesty, kde dělám několik fotografií. Po vyvržení nakládáme srnce do auta a oznamujeme mysliveckému hospodáři ulovení srnce. U kamaráda pak stahuji kůži na preparaci trofeje s krkem a odcházím domů. Celá akce trvala necelé dvě hodiny.