Když jdeš na lišky II

Na páteční večer jsem domluvený s adeptem, že půjdeme na lišky. Přemítám, že kdyby se nám podařilo být na místě něco po osmé, měl by cenu si ještě stoupnout do paseky na srňóra. Výsadek u pastvin ale činíme až ve 20:30 a lézt teď pod paseku je dobré leda na zrazení. Jdeme proto pastvinou namísto, kde chci dneska začít. Cestou ukazuji co a jak. No, a zrovna když říkám "tady by mohlo být srnčí", vidíme kus. Bleskově sedáme na zem a já rozkládám trojnožku. Přečtení chvilku trvá, vzdálenost je kolem 200m. Nakonec identifikuji odstřelovou jedničku. Srnec o nás neví, ale pořád popochází sem a tam a na to jaká je to dálka nestojí zrovna nejlíp. Šeptám, že mu dáme ještě pět minut, a pak ho zkusíme došoulat. Srnec se v poslední minutě posouvá o "psychologických" 30m směrem k nám a staví se na široko. Umisťuji tečku na hřbet a Michalova slova "řekni, až budeš střílet, ať se neleknu" už splývají se zaduněním springfieldu. Trochu se leknul:-) Ne tak srnec, ten se jen položil na bok. Čistá 10. Pěkná ranka se mi před adeptem povedla:-) Pak už jen s cigárkem v koutku režíruju Michalovo vyvrhování a užívám krásný světlý večer...