Boj zblízka

To místo mi nedá spát. Stráně porostlé trvale tvořivým lesem jsou i přes značný turistický ruch plné zvěře. Lov je těžký, napínavý a kontaktní. Díky květnovým dešťům má vegetace parametry džungle. Skutečnost, že se člověk sjednotí se zvěří v čase a místě tak ještě ani zdaleka neznamená jistotu úlovku. Tentokrát jsem měl ale štěstí, srnec mě na sebe upozornil hlasitým frkáním. Mohl jsem tak sledovat jeho cestu vysokou travou i zrychlený přesun přes úsek, kde je vegetace přece jen nižší. Ten kousek mi stačil, abych se ze svého úkrytu za pařezem ujistil, že je to vidlák, kterého jsem tady viděl už v dubnu. Těsně předtím než se ochoz zase zanořil do mlazin, se srnec zastavil. Byl jsem připraven... Rána byla trochu vzadu, takže se dostalo i na krátkou cvičnou stopu pro kamarádovu fenku:-)