První rychlé rande

Náš dvorní puškař Standa mi ve čtvrtek volal, že mám zkompletovanou kulovnici a že bychom jí odpoledne mohli dojet nastřelit. Ve čtyři hodiny je hotovo a při rozlučce se Standou shodně konstatujeme, že by bylo vhodné hned večer flintičku vyvenčit a pokusit štěstí. Standa tvrdí, že se mu s novou věcí hned něco podaří. Už po půl sedmé se oblékám, loučím s holčičkami s tím, že se vrátím až v sobotu. Jítě jsem totiž oznámil, že domů se vrátím, až něco ulovím. Mám to vtipnou ženu. Jak jinak si vyložit její odpověď, že si má vzít teplé oblečení, spacák a něco k jídlu. V sobotu, že se uvidíme. Cíl mé dnešní čekané je jasný. Do soumraku budu čekat na Hvížďalce a pak se přesunu ke kukuřicí osetém u poli U Kozlováka. Minulý týden jsem, cestou do jiné lokality, u Hvížďalky, na jeteli, zjistil několik kusů srnčího. Zastavil jsem autem na vjezdu na pole a dalekohledem zjišťoval, skladbu tlupy. Dva kusy stály trochu bokem a slabší kus byl s největší pravděpodobností bulkař. Vím o něm, další vycházka bude do této lokality a po řádném obeznání třeba dojde i na lov. A dneska, dneska je ten pravý čas tohoto srnce obeznat. Auto odstavuji na okraji lesíka Hvížďalka, nabíjím „Máňu“ a pomalu šoulám krajem pole. Na dvou dlouhých úzkých loučkách v místech, kde už les přechází v džungli křovin a rákosí zjišťuji jen jednoho zajíce. Nefouká tady zrovna dobrý vítr, tak musím změnit taktiku. Pod Hvížďalkou je na poli k Pořežanům jetel. Stoupnu si tam ke sloupu s elektrikou. Sice nebudu ničím jiným krytý, a já se za sloup o průměru 30 cm fakt už neschovám, ale když se lov nevyvede, nebude to poprvé ani na posled. V jeteli už je na paši srnec se srnou. S velikým lomozem odskakují do křovin. Pomalu dojdu jetelem ke sloupu a rozložím trojnožku. Jen zvednu od trojnožky oči, zahlédnu na hraně křovin něco tmavého. On se tam v potoce pase kus srnčího. Je do paše tak zabrán, že jsem ho svou chůzí ve vysokém jeteli nezradil. Kus zvedá hlavu z trávy, aby si pochutnal na svěžích lístcích z vrby, a já zjišťuji mezi slechy nízké špice v lýčí. Máňu usazuji do trojnožky, odjišťuji a kule letí ke svému cíli. Rána doznívá a psi v Pořežanech spustí koncert. Srnec po ráně párkrát nadskočí a mizí v potoce. Koukám na hodinky. Je 19:19. To byla tedy rychlovka. Srnce nacházím hned. Zakládám mu poslední hryz, sobě úlomek a probíhá krátké focení. Když přijedu domů, holčičky hned přejí lovu zdar a zjevně mají radost, že já mám radost. Tak Máňa je úspěšně pokřtěna a doufám, že nám to většinou spolu půjde takhle hladce. Srnce před vyvěšením vážím. Ručička váhy zastavuje na 8 kg, což mě ujišťuje o chovatelsky vhodném odlovu. Panáka na úspěšný lov si samozřejmě dám, ale až pozdě v noci, protože musím ještě dojet zkontrolovat pole s kukuřicí. Jestli nám tam prasouchové, jak včera nazval Standův táta, nedělají nějakou neplechu.