popis: Ve středu jsme se střetli s kamarádem Standou, který pečuje o naše auta a jezdíme k nim do honitby s Jíťou na hony a naháňky. Prý se snaží ulovit nějaké slušné prase na uzení, ale poslední dny se mu nějak nedaří. A to mají slu...Ve středu jsme se střetli s kamarádem Standou, který pečuje o naše auta a jezdíme k nim do honitby s Jíťou na hony a naháňky. Prý se snaží ulovit nějaké slušné prase na uzení, ale poslední dny se mu nějak nedaří. A to mají slušné stavy černé. Prý ve čtvrtek už to vyjde. Tak na čtvrtek si tedy plánuju čekanou i já. Měsíc sice nesvítí, ale černá začala vytahovat na noc z lesů do polí a luk. Naše honitba má větší komplexy lesů pouze podél hranic honitby. Z nějakých 1750 ha máme 402 ha lesa. Černá tedy migruje většinou od sousedů, ale v naší honitbě v noci značně plundruje louky a pole po loňské kukuřici. A tomu je třeba čas od času udělat přítrž. Tentokrát začali prasata dělat škody v lokalitě Na Máchalce a na louce Dílovky. Do této lokality většinou táhne černá až pozdě v noci, nebo nad ránem. To je léty vyzkoušené pravidlo. Na místo tedy vyrážím až kolem deváté večer. Na Máchalce se pase a polehává několik kusů srnčího. V Pardu občas zahlédnu světla pasoucího se Matesa. Máchalku a Dílovky dělí silnice. Zde u silné břízy bude můj večerní štont. Dílovky mám před sebou jako na dlani, v protisvahu jeteliště za ním strouha zarostlá křovím a rákosem. Opírám se o břízu, čučím do tmy, a do klobouku mi začnou bubnovat dešťové kapky. Kudla co to je? Máčknu se víc k bříze a z chvilku déšť ustává. Po čtvrt hodině je tu opět prška. Ale jak rychle přišla, tak rychle odešla a na nebi se ukazují hvězdy. Na louce se nic neděje a před desátou padá rána z lesa Jaroslavického vrchu. To bylo ještě u nás. Člen našeho společenstva následně píše, že ulovil sele. Po půl jedenácté zapínám Parda, abych zkontroloval louku. A už vidím, jak proti mně prostředkem louky běží liška. Trojnožka nesedí dobře na zemi, liška zastavuje a jistí ke mě. Dlouho zkoumá přísvit, pak vyskočí po myši a odbíhá pryč. Liška je to silná, takže spíš lišák. Trojnožka ustálená a liška ze zvědavosti zastavuje a otáčí se bokem. Dílovkami houkne rána, a až po chvíli zjišťuji, že liška stojí nějakých 300 metrů ode mě na jeteli. Pak pomalu zatahuje přes malý horizont někam ke strouze. Po cigaretce jdu hledat nástřel, barvu, ale nikde nic. Ani v místech, kde liška postávala, nenacházím žádnou barvu. Balím tedy saky paky a vyrazím k Třešňovce. Touto dobou by zde mohla být černá na poli po kukuřici, nebo i rýt na louce u lesa. Docházím k mému obvyklému štontu u vysoké břízy a Pardem projíždím pole. U Obecního lesíka vidím samotný kus černé. To bude ten flekatý sekáč, kterého jsem tedy už několikrát pásl. V ohybu lesíka, v místě podmáčeném vodou, je kusů víc. Bachna stojí u lesa, tři menší kusy blíž k sekáčovi a čtyři menší přecházejí někde mezi. Je mi jasné, že se zvěři od lesa, hlouběji do pole, moc chtít nebude. Pokouším se tedy k tlupě došoulat. Musím si hodně nadejít do pole, protože mi fouká vítr šikmo odzadu. Postupuji krok za krokem a sem tam zkontroluji, jestli je tlupa stále na jednom místě. Musím hlídat i sekáče, abych mu nedal šanci mě navětřit a tím zradit ostatní. Jen těžko odhaduji, jak daleko jsem od tlupy. Už se dá rozumně zamířit, takže budu lovit. Sekáč z pole zatáhl do lesa, aniž bych ho viděl, ale ostatní naštěstí nezradil. Tři silnější selata, která jsou zjevně ještě v zimní srsti, táhnou podél lesa, tak nezbývá než vybrat jedno z menších selat, které se ke mně postaví pěkně na široko. Je 23:55, když krajem houkne silná rána a její odraz od lesa mě fackuje do uší. V Pardu nic nevidím a jen slyším lesem odbíhající kusy a jeden kus dokonce proběhl kus ode mě. Když se technika vzpamatuje, zjišťuji na nástřelu něco, co nepřipomíná hroudu hlíny. Sele tedy leží. A opravdu s ranou na nízkou komoru na nástřelu leží věkem sele, ale úředně lončák, tedy lončačka s váhou do 30 kg. Kus, vzhledem k tomu, že přebarvuje do letní srsti, nevypadá úplně jako z obrázku. To ještě umocňuje chrusta bahna, kterou stačila lončačka nabrat během večera někde v bahenní koupeli. Pak přichází na řadu červená práce a transport domů. Na úspěšný večer je třeba si dát dobrou slivku a do peřin ulehám v půl druhé. A co liška? Tu jsme šli druhý den dohledávat s Astorem a Larou. Psi se nikde nechytli stopy, barva nikde a až ve strouze jsme lišku našli zhaslou s ranou na měkko. Kdybych šel dohledávat hned večer, mohl jsem jí ušetřit trápení. Anebo jí taky honit po lesích bůh ví jak dlouho. Tak jsme s Astorem alespoň pocvičili aport lišky. zobraziť celý popis