Na náhodu

V neděli ráno jsem vyrazil s Astorem na špacýr. Je třeba zkontrolovat jak přezimovali bažanti a taky pocvičit na letošní zkouškovou sezonu. Na rameno hážu brokovnici. Je poslední den lovu strak, tak co kdyby nějaká někde nalétla. Nejdřív zajedeme zkontrolovat můj úsek, Hvížďalku. Je to skoro 4 ha velký remíz s porostem vrby a rákosí. Lokalita je poměrně hodně podmáčená. Prostě džungle. Milé uvítání nám připravili honcující se zajíci. Astor vyráží do Hvížďalky a jen podle lámání, šustění a čvachtání odhaduji, kde asi je. Postupuji nad nejhustší rákosí, když se za mými zády ozve vrána. Máčknu se více k vrbám, ale flinta visí na rameni. Vránu nikde nevidím a když mé oči sjedou opět na zem hledíme na sebe s liškou. Ta stojí v malém průseku mezi keři, ne dál než 20 metrů ode mě. Ani nedýchám, natož, aby ch se snažil sáhnout po rusandě. Liška odbíhá za keř a to už sedí kozlice v rameni a čekám lišku v další světlině. Liška přebíhá vrbami za světlinou, a já poprvé mačkám spoušť, druhá rána už jde isntiktivně jen za siluetou odbíhající lišky. Po chvilce přibíhá Astor a tak se ho snažím nasadit na stopu. Ten běhá nahoru dolu a je mi jasné, že z dohledávky nic nebude. On nemá zkušenosti se stopami poraněné zvěře a s liškou už vůbec. Vyklízíme tedy pole. Vrtá mi hlavou, že liška po první ráně zavřískala. Nějaký brok tedy musela dostat. Jedu domů a zkusíme lišku dohledat s Larou. Do kapsy hážu ještě nějakou "šestku" brok. Ty "osmičky" nejsou na lov do křoví úplně nej. Lara tuší, co se bude dít a jakmile vyskočí z auta, přibíjí nos k zemi. Až teď, na místě lovu zjišťuji od broků ulámané větvičky. Pro hustotu porostu pouštím Laru na volno. Ta krátce odbíhá směrem, kterým liška odcházela a hned se vrací opačným směrem. Ty jdeš holka blbě, ale máš mě ráda, tak se vrátíš. A vlastně, ty máš nos, já jen domněnky. Na Garminu sleduji, jak Lara běhá ve spodní části Hvížďalky. Už to trvá snad pět minut a ona běhá jen v části snad 30x50 metrů, ale žádné hlášení neslyším. To mi nedá a jdu se tam podívat. Prvně přede mnou vyskakuje bažant a odbíhá po zemi. Tak drnošlap tě tady vodí za nos. Jenže v tom Lara zahlásí a já ve spleti větví zahlédnu odbíhat lišku. To už je jí Lara za oháňkou a začíná stavění. Liška sedí v hromadě suchých větvích, Lara jí obíhá a má snahu o chvat. Když Lara odskočí, tak na lišku vystřelím. K mému údivu liška odskakuje a boj probíhá v potoce. Při prodírání se křovím si roztrhávám čelo o šípek.Pak už se mi daří ukončit lišky trápení. Lara má z úlovku velkou radost a je na ní znát únava. Za tu chvilku naběhala za liškou 4 km. Porost byl ale asi tak zapachovaný, že jí déle trvalo se dostat s liškou do kontaktu, možná už jí tam i Astor pronásledoval. Domů přijíždíme oba mokří a zmazaní a Jitka hned vyzvídá kde jsem si rozčísnul čelo. Lara odnesla dohledávku dírou pod okem. Když jsem viděl, jak blízko lišce byla, tak se divím, že těch děr není víc. Hvížďalka lišky vždycky dávala a dávat bude. Před měsícem v půl deváté ráno probíhaly námluvy dvou lišek na sousedícím poli. Před několika lety, tenkrát s Astorem 1, jsme stejným způsobem ulovili lišku.