popis: V době Covidové jsme měli nakázáno chodit do práce ob dva dny. To mi ale vůbec nevadilo. Ráno jsem odvezl Kačenku do školy, zkontroloval Terezku, jestli je připravená na online výuku, dal si kávu a vyrazil na špacír do lesa. Z nebe se...V době Covidové jsme měli nakázáno chodit do práce ob dva dny. To mi ale vůbec nevadilo. Ráno jsem odvezl Kačenku do školy, zkontroloval Terezku, jestli je připravená na online výuku, dal si kávu a vyrazil na špacír do lesa. Z nebe se sype jemný sníh a naše cesta vede do Smrčí. Auto nechávám na kraji lesa a jdeme pomalu po asfaltové cestě. Stop od zajíců, lišek a srnčího je vidět dost, ale stopa od černé ani jedna. Scházíme z cesty do míst, které nazýváme Spáleniště. Lara pobíhá přede mnou, když zrovna přetínám poměrně velkou, ne moc sněhem zapadanou stopu od kňoura. Než si v duchu domyslím „Tak takhle velkého nechceme“ už se z borovic ozývá Lary bas. I když tak velký kus nehodlám lovit, beru kulovnici do rukou a snažím se přiblížit do míst bavorskokňouřího setkání. V kapse mi zvoní mobil. Kňour stejně vyklízí pozice, tak telefon zvedám. Kolega zjistil moje auto, tak se vyptává, jestli jsme to opravdu já. Lara se chvilce vrací, jako by věděla, že tento kus lovit nebudeme. Netrvá to ani deset minut a Lara hlásí v přirozeném zmlazení smrku, které navazuje na tyčovinu a ta dále na smrkovou mlazinu. Než stačím dojít k místu utkání, tak kus vyklízí pole, což je zřejmé z Lary pískavého hlasu. Divočák zřejmě zarazí v tyčovině a Lara ho hlásí na místě. Zůstat tady, nebo jít pod houštinu. Je to dilema, kam asi kus půjde. Podle stop je to kus do 50 kg. Ten už by našemu mrazáku slušel. Snažím se tyčovinu opatrně podejít. Lara hlásí s přestávkami. Obíhá teď houštinu stále dokola a ve dvou místech vždy zahlásí. Kdo tam za nima poleze? Lara vytlačuje zvěř na druhý konec houštiny. Tak jsem se k ráně nedostal. Moje holka šikovná se ale za chvilku vrací a vyhání další kus. Jenže opět jiným směrem. Jak tak stojím pod houštinou a poslouchám hlášení, vyráží z houštiny sele. Hážu kulovnici do ramene, ale na cestě sele do optiky nechytám. Strom, strom, díra, strom díra a bod sedí na hlavě, bác. Po rána sele dělá kotrmelec a odkazuje. Rychle přebíjím, protože si nejsem jist zásahem. Lara zatím staví na okraji lesa černou. Opět volá kolega, jestli může gratulovat k úlovku. Zapřahám kus na vodítko a táhnu k cestě. Lara mezitím černou dal do pohybu a vrací se. Teď si může dopřát radost z úlovku. Radost z úlovku má i kolegovo trpasličí jezevčík Šmudla. Lara, dřív než jsem sele ke kolegovi dotáhnul, opět chytla stopu selete a hlásí ho nedaleko našeho auta. Kolega mi předává úlomek a gratuluje. Rána sedla dobře. Vstřel z pravé strany za slechem, výstřel trochu vzadu na krku. To se mi zase jednou povedla ranka, kterou je třeba oslavit panákem. Ale to až večer. zobraziť celý popis