popis: Skoro jako každý večer posledních dní i v pátek jsem se rozhodl vyrazit na srnce. Jíťa se tváří, že by spíš nešla, ale nakonec mění rozhodnutí a i Kačenka hlásí, že by šla s námi. Kačenka chce na posed s mamkou a tak vymýšl...Skoro jako každý večer posledních dní i v pátek jsem se rozhodl vyrazit na srnce. Jíťa se tváří, že by spíš nešla, ale nakonec mění rozhodnutí a i Kačenka hlásí, že by šla s námi. Kačenka chce na posed s mamkou a tak vymýšlím, kam je posadím a kam si sednu já, abych případně počkal chvíli za tmy na černou. Holky posílám na kazatelnu do Březí. Kde je rozhraní kukuřice, strniště a louky. Na strništi už přes den stává tlupa srnčího a les je plný houbařů, takže i z kukuřice by mělo něco vytáhnout na louku, nebo jetel, který s loukou sousedí. Já zasedám na kazatelnu k Mnichovci. Jíťa píše, že srnčího je na strništi dost, ale všechno je tak daleko, že ani nepozná srnu od srnce. Pak jim přichází špičák roček se srnou, ale nezkušená si myslí, že je to letošní srnče. Mě mezitím vytáhlo z rybníka a kukuřice několik kusů srnčího, na rybníce se ozývají kachny a v kukuřici lámou prasata. Tady to prostě žije. Jíťa píše, že mají na louce vysokého šesteráka. Prý se zdá být starší. „Tak střílej.“ Pár minut se nic neděje a já čekám, jestli černá nebude přesazovat přes stoku do druhé kukuřice. Od Březí houkne rtána a zdá se mi, že jsem dobře slyšel náraz kule. Jíťa píše, že se tam půjdou za chvilku podívat. Srnec neodbíhal, ale zapomněli doma baterku. Tak scházím z posedu a jedu na místo jejich lovu. To už holky stojí s mobilem u srnce a studují paroží. Obě září a Kačenka v ruce třímá kulovou hilznu, prý důkaz, že ho mamka opravdu střelila. „Tedy mamko, sem na rozhraní louky a jetele je to z kazatelny kolem 110 metrů a ty jsi mu dala takhle dobrou ránu.„ Odpovídá, že je ráda, že zvěř neodběhla, netrpěla. Pak jdu pro úlomky kukuřičných květů a další ceremoniál spojený s předáním úlomku nechávám na Kačence. Červená práce zůstává na mě, protože jsem doma nechal nůž a v autě vozím jen pevný nůž nevalné ostrosti a s tím by to měla Jíťa podstatně složitější. Doma mi holky líčí jak probíhala čekaná a dokonce se dohadovali kde stál jaký kus. K této děbatě si s Jíťou dáváme panáka na lovu zdar. Mimochodem jí oznamuji, že takhle silného srnce mám střeleného za celý život jednoho. Budiž jí to dopřáno. zobraziť celý popis