Na náhodu

Už za tmy jsem se kolem kukuřice plížil za hlasy černé hodující v kukuřici. Na posečené louce jsem zaregistroval lišku, který čárovala ke mě. K tomu sloupu to nebude daleko a liška je kus za ním. Už už mi liška zatahuje za okrajové větve vrby. Pískám a liška zastavuje naostro. Pohladím spoušť a nad loukou houkne rána. Liška se po ráně převrátí na hřbet, víc nevidím. Po chvilce jdu k lišce a krokuji. N nohou mám poctivých 130 a lišku mezi řádky posekané trávy nevidím. Snad mi neodešla!! Jdu tedy ještě o nějakých dvacet metrů dál a on lišák s dobrou ranou leží až tam. Až teď se rudl černé rozhodl opustit pšenici a rybník. Však na ně taky dojde... Doma je samozřejmě nutno náklonnost Huberta nálěžitě zapít panáčkem lahodného moku.