popis: Holčičky jsou tento týden u babičky, tak se můžeme s Jíťou pokusit o ulovení nějakého srnce. Povolenku máme oba a říje pěkně běží. Po práci se snažím vymyslet fár plán. Zkouším i Jíťu kam by chtěla, ale konečné rozhodnu...Holčičky jsou tento týden u babičky, tak se můžeme s Jíťou pokusit o ulovení nějakého srnce. Povolenku máme oba a říje pěkně běží. Po práci se snažím vymyslet fár plán. Zkouším i Jíťu kam by chtěla, ale konečné rozhodnutí je na mě. Vyrazíme na Máchalku. Máchalka je údolí jehož středem teče potok a kolem něj se táhne louka. Louka je z jedné strany lemovány trnkovou mezí a z druhé strany přibližně půl hektarovou džunglí trnek, trávy a jiného čáprčí. Za trnkami je letos nasetý ječmen a ve svahu za tou džunglí směrem k Tuchonicům pšenice. V trnkové mezi stojí posed, ze kterého má člověk úpdolí jako na dlani. Po půl osmé zasedáme. Celý den je zataženo, sem tam spadne nějaká kapka a bude brzy tma. Do této lokality teď v létě může přijít cokoliv. Srnčí, zajíci, nějaký bažant, liška a možná i štětináč. Po chvilce sezení vytahuji z kapsy vábničku a zkusím párkrát zavábit. Na vábení čehokoliv nemám nadání, ale tahle Buttolo vábnička už mi nějakého toho srnce přitáhla. Je tomu tak i tento večer. Z džungle od potoka vytahuje srnec a chvilku po něm vstupuje do louky druhý. Oba srnci mladí, trofeje bídné. Jak říká, kolega, myslivec protřelý léty. „Kdyby si všechny srnce u nás nahnal do jednoho houfu a hodil do toho houfu kamen, tak vždycky trefíš lovného srnce.“ Během pozorování těchto dvou vytahuje třetí srnec. Dobrý tříletý šesterák dělá na louce pořádek a mladíky rozhání. V horní části údolí vytahuje z pšenice kus srnčího. Na těch čtyři sta metrů je poznat pouze, že je to srnec. Zkusím na balonek písknout silněji a sloku zakončí vřísknutím. Srnec se vydává směrem k nám a na další zavábení přiskakuje na sto metrů. Srnce pozorně čteme. Než stačím Jítě říct, že může lovit, přibíhá za srncem srna a ten jí pronásleduje až za naše záda do ječmene. Pohyb v ječmeni vyprovokuje k útoku staršího šesteráka, který k nám nepozorovaně přišel podél trnek. Srnci okolo sebe „tančí“. „Možná bude bitka“, říkám Jítě. Náš srnec naznává, že by mohl z boje odejít se šrámy a tak odskakuje do trnek vlevo od nás. „Připrav si kulovnici. Jestli se ti bude dobře mířit a srnec se dobře postaví, tak střílej.“ Jíťa zakládá kulovnici do ramene a opírá si loket. Dobrá poloha. Srnec ale vytahuje z trnek šikmo od nás. Zkusím zavábit, jestli nepřijde blíž, nebo se neotočí. Srnec po chvilce zastavuje. Moje oči zastaví na hlavni, kterou mám před sebou necelý metr. Kdyby Jíťa střílela tak tlaková vlna by mi……….. báááác. Ještě než jsem domyslel, že s výstřelem nepřijde nic příjemného, srnec stál na široko a Jíťa, přesně podle pokynu vystřelila. Srnec se složí do trávy bez jakéhokoliv dokazování. „Dobrý mamko. Ty jsi ho střelila.“ „ Vždyť si říkal, abych ho střelila.“ Jenže jsem myslel, že se na tu ránu trochu připravím. Tlaková vlna mi projela stehny, mužstvím a hrudníkem. A taky mi trochu hvízdá v uchu. To nepěkné zahání radost Jíti z dobré rány. Zvěř neodběhla, netrpěla. Po povinné cigaretě ulamuji dva bezinkové úlomky a jdeme k srnci. Ten s ranou před přední běh a s výstřelem na středu lopatky leží skoro sto třicet metrů od posedu. S jakou radostí předávám úlomek mojí ženušce, někomu z rodiny. Stejně jako já předával úlomky dědovi a on zase mě. Přání lovu zdar zpečeťuje Jíťa poděkováním za doprovod. „Zase si mě vytáhnul. Srnce mi ukázal, přivábil a zase tady stojíme společně na úlovkem.“ Z našich prožitků nás vytrhují komáři, kteří tady dělají doslova jak pominutí. „Srnce radši vyvrhni ty, tobě to jde rychleji. Nebo nás tady ti komáři sežerou.“ Srnce tedy vyvrhuji a během chvilky odjíždíme z louky. Doma srnce ošetřujeme a tentokrát si dáme panáka na lovu zdar společně. zobraziť celý popis