Vydřenej

Byli nebyli čtyři ročci. Prvního ulovil brácha, druhého předseda a třetí mi dal pěkně zabrat. Žil v lesíku na okraji obrovské louky a protože tam spolu s ním žil i opravdu silný šesterák, byl to nervák nad nerváky, který odskakoval i před zajícem. Po dvou čekaných na posedu, kdy se mi ho nepodařilo ani úplně spolehlivě přečíst, neb byl vždycky daleko, bylo na čase změnit taktiku. Vyrazil jsem brzo a už v půl osmé jsem ležel v louce. Místo jsem vybral tak, abych to měl všude nejdál 100 m. Komáři mě popíchali, muchničky mě pokousaly, vedro mi bylo... Po deváté vytáhl konečně mladý kus. Čtu ho, upravuji trojnožku a ve 21.20 střílím z leže. Srnec zůstává v ohni. Když mu zakládám úlomek, konstatuji, že ze všech letošních srnců mi dal zatím nejvíc zabrat...