Habrovej

Neděle ráno, 4:00. Zamačkávám budík a sám sebe se ptám, proč si nenajdu nějaký normální koníček. Po chvilce mátožného ležení,ale uzavírám své úvahy tím, že nemůžu být taková bábovka a věrný své zásadě, že z postele se nic ulovit nedá, vyrážím ven. Voňavý ranní les provlhlý po předchozích deštích mi dává rychle odpověď na otázku, proč nemám jiný koníček. Už jen kvůli tomuhle stojí za to vstávat. Ostatně, po dvou hodinách v terénu se zdá, že kochání se přírodou bude dneska moje jediná odměna. Lov už v podstatě považuji za ukončený a místem zvaným Habrový žleb se vracím k autu. Najednou vidím ve svahu kus. Bleskově zaklekávám s dalekohledem u očí. Odhaduji druhou věkovou a pozornost stáčím na paroží. Na těch cca 80 m vidím jenom vildlice. Paráda, o zábavu je postaráno! Puška do trojnožky, optika na maximální zvětšení. Na jistou ani bezpečnou ránu to ale není - všude kolem větvičky a srnec téměř na horizontu. Co bude dál rozhoduje srnec tím, že zvolna přechází přes hranu svahu a mizí. Teď začíná ten pravý lov! Beru věci a upaluji cestičkou obtáčející kopec ve snaze mu nadejít. Podařilo se. Za hranou kopce na pomezí houštin vidím za terénní vlnkou parůžky a slecha. Plný adrenalinu klekám a chystám zbraň. Objevuje se hlava, která si mě chvíli nedůvěřivě prohlíží, a pak zmizí. Neslyším že by kus odbíhal, tak chvíli čekám a pak se pomalu plížím vpřed. Srnec poodešel tak 30 m a stojí mezi stromy. Zaujímám polohu ležícího střelce. Ani teď to ale není na dobrou ránu, před komorou pořád něco zavazí a na krk střílet nechci. Srnec už se zdá být nervózní a dává se do pohybu z kopce dolů. Ve chvíli, kdy mě nemůže vidět, se rozhodnu riskovat a bleskem se přesouvám na místo vhodné ke střelbě jeho směrem. Vyšlo to, dokonce i tu trojnožku si postavím a zaujímám stabilní polohu vsedě. Teď je to na srnci. Stačí, aby šel trochu šikmo, a vyhraje. Už vidím rezavý flek mezi listím a vedu ho v kříži. Napětí stoupá. Odbočí před volným očkem nebo ne? Neodbočil a v příští vteřině se láme v ohni. Uff, odkládám zbraň, sbírám nábojnici a vydýchávám adrenalinovou nálož. S habrovým úlomkem v ruce pak jdu srnci poděkovat za opravdu napínavý souboj.