Podle plánu...

Pátek. Po dvou dnech krásného deště odpoledne přestává. s předpokladem, že zvěři se nebude chtít zůstávat v mokrých mlazinách vyrážím do terénu. Plán je jasný - starý šesterák z pod drátů vysokého napětí. Budu lovit v místě, kde se bukové houštiny rozrůstají do loni zmulčovaných topolových náletů. Ze země, na blízko. Celý den se těším na ten adrenalin. Už v 18:30 stojím pod svahem a na jeho vrcholku ke své nelibosti pozoruji srnu. Naštěstí se pomalu posouvá směrem od místa, které mám vyhlídnuté pro čekanou. Rychle stoupám svahem, díky mokru to jde tiše. Těsně před zlomem na jeho vrchlou si lehám - je to kritické místo, silueta zde kontrastuje. Dobře dělám, o kus dál stojí vysoký šesterák a podezíravě si mě měří. Burka přes obličej je v takové situaci k nezaplacení. Srnci se sice zjevně nezdám, ale celkem klidu odchází a jen párkrát bekne. Je teprve sedm, takže se rozhoduji držet se původního plánu a lezu do proluky v houští. Rozkládám trojnožku, opatrně vylamuji zavazející větvičky a sedám si na bobek. Následující hodina se trochu vleče, voda z listů mi promáčela svetr i kalhoty a už mi trnou nohy. V osm se konečně dočkám. Šedivé tělo proplouvá pasekou a adrenalin dává zapomenout na všechny strasti. Po centimetrech zakládám pušku a vodím srnce v kříži. Konečně stojí tak jak má. Odmačkávám a srnec padá v ohni... Dobrý lov to byl!