popis: V ranním šeru jdu cestičkou k posedu na obeznaného "srnce jistoty". Ten ale leží v houští přímo vedle žebříku, odkud svým bekáním zvěstuje, že k němu dneska moje střela nepoletí. Nevadí, mám záložní variantu. Za chvíli se d...V ranním šeru jdu cestičkou k posedu na obeznaného "srnce jistoty". Ten ale leží v houští přímo vedle žebříku, odkud svým bekáním zvěstuje, že k němu dneska moje střela nepoletí. Nevadí, mám záložní variantu. Za chvíli se drápu svahem pod vysokým napětím na hranu bukových mlazin. Starý šesterák asi ale tuší zradu a poměrně svižně zatahuje dřív, než stihnu pořádně zamířit. No bezva. Otřesen, leč nezlomen se vydávám na místo č. 3. Krásný stoupající hřebínek na rozhraní bukových mlazin a vysokého dubového lesa. Nic obeznaného tu nemám, ale nevadí. Uvidím, co vyleze. Rozkládám trojnožku a opírám se o dub. Ještě se ani nestihnu pokochat, jak ranní slunce prosvěcuje lehkou mlhu, když slyším bekání. Hned nato i druhé a ve svahu napravo registruji pohyb. Nějaká srnčí potyčka. Vyhnaný srnec běží lesem přímo ke mně. Rychle se otáčím o 90 stupňů a stahuji zvětšení na 3. Srnec zastavuje na 15 m a stojí na široko. Jako na obrázku, skoro se to až nezdá možné. Rychlý pohled na krk, na hlavu, na parůžky, kříž na komoru, bááác... Ukázkové značení a skok dolů ze svahu (abych to neměl úplně zadarmo). Celé to trvalo tak dvě minuty. Náhoda má na lovu prostě svoje nezastupitelné místo. Do srnčí sezony všem lovu zdar! zobraziť celý popis