popis: Obě holčičky jsou z důvodu Koronaviru doma. Na pátek jsou domluvené s kamarádkou od nás z vesnice, že u ní mohou být přes den. Ve čtvrtek odpoledne se pakují s tím, že u kamarádky i přespí. „Tak můžeme jít večer na prasata“...Obě holčičky jsou z důvodu Koronaviru doma. Na pátek jsou domluvené s kamarádkou od nás z vesnice, že u ní mohou být přes den. Ve čtvrtek odpoledne se pakují s tím, že u kamarádky i přespí. „Tak můžeme jít večer na prasata“ Jíťa mojí nabídku kvituje. Vyrazíme ke Kameňáku. Zdá se, že černá sem chodí pravidelně. V půl osmé se balíme a za drobného deště valíme za Tuchonice. V autě vysvětluji Jítě plán. Dojdeme k rybníku, poslechneme, jestli prasata chroupají a zkusíme se k nim po lávce dostat. Tuto lávku před pár lety vyrobil kolega pro účely krmení a následně lovu vypouštěných kachen. Do rybníka chodí tři kňouři. Jednoho z nich tě nechám střelit. Střílej na plec, ať ho tady nehoníme po rybníce nebo v rákosí. Po lávce opatrně, místy jsou v ní díry, bacha na větve vrb a rákosí. Opatrně šouláme k rákosí a už je slyšet chroupání kňourka, které jsem tady „pásl“ v úterý. Dojdeme na konec lávky a rozkládám trojnožku. Na okraji rákosí, v těch samých místech jako v úterý stojí divočák. Předávám kulovnici Jíťě s tím, jestli si troufne za těchto podmínek lovit. Jíťa se tváří odhodlaně, že nebude problém, ale až se kus natočí na široko. S nějakým pohybem si kňour dává na čas. Během toho zjišťuji na opačné straně rybníka další samotný kus. Ten ale táhne směrem k hrázi. Konečně v optice vidím, že kus stojí pěkně na široko. Předávám flintu Jítě. Ta chvilku v optice hledá prase a hned padá rána. Koukám na místo nástřelu a kus odkazuje. „Teda mamko, tys mu jí sekla!!!!“ Oba se tomu smějeme. Tak a teď přijde to horší. Dostat ho z rybníka. Po povinné cigaretce seskakujeme z lávky. Tady je to paráda, na dně je tu takový štěrkopísek. Jenže po chvilce se začínáme oba nořit skoro po kotníky a v goratexech to není nic moc. „Mamko budeme muset domů pro holinky.“ Jíťa navrhuje, že bychom to mohli zkusit přes rákos od lesa. To se nám daří. Na nástřelu leží kňourek do 80 kg s dobrou ranou na plec. Na místě zjišťujeme, že černá sem nechodí hodovat na škeble, ale na nějaké kořínky kulovitého tvaru, které nejdou prsty rozmáčknout. Proto takový rachot při jejich požírání. Tak a teď Jendo zapřáhnout a táhni. Kleju jak čert, nadávám na vysoké trsy vodní trávy. To prase se chytne snad za každý z těch drnů. No divočák je venku, tak můžeme dostát ceremoniím. Jítě předávám úlomek rákosu, přeji lovu zdar a gratuluji k prvnímu kusu černé ulovené na čekané. Oba máme z úlovku nesmírnou radost. Jíťa je ještě paf z toho, jak dobře a lehce to proběhlo a hlavně, že kňoura dobře trefila. Chce si kus i sama vyvrhnout. „To si nech na nějaký menší kus.“ Jí radím. Chvilku sleduje moje počínání při červené práci a uznává, že je dobře, že jsem se toho chopil. Aby to nebylo tak jednoduché, tak se z nebe spouští provazy vody. Než kus vyvrhnu, tak mám blůzu na žmach. Doma kus věšíme, bereme vzorky a Jíťa, poslušně, jak velí tradice, přináší lahev špendlíkovice. Prý prase mělo čtyři běhy, tak při rozebírání lovu musíme polknout čtyři kalíšky. Teď mě tak napadá, ještě že nelovíme stonožky. A ještě jsem si vyslechl poznámku o tom, že já chodím domů kolem půlnoci a bez úlovku. Ona vyrazila v půl osmé, po osmé padá rána a v po deváté jsme doma i s prasetem. Očividně jsme lepší průvodce jak lovec. zobraziť celý popis