popis: Koncem roku byla Jíťa s Dianami na naháňce. Půjčil jsem jí kulovnici s naháňkovou optikou a kladl na srdce, aby se k ní chovala slušně. Ten den už jsme seděli v myslivecké chatě po naháňce u sousedů. V jedné leči uloveno 13 prasa...Koncem roku byla Jíťa s Dianami na naháňce. Půjčil jsem jí kulovnici s naháňkovou optikou a kladl na srdce, aby se k ní chovala slušně. Ten den už jsme seděli v myslivecké chatě po naháňce u sousedů. V jedné leči uloveno 13 prasat a dvě lišky, tak už nemá cenu dál někde něco honit. Zvoní mi telefon a Jíťa se hned moc omlouvá, ale při nástupu na vůz za traktorem zakopla o ulovené prase a kulovnice jí spadla z vozu až na zem. Já nevím, ale ani jsem se moc nerozčiloval. S věkem člověk zjišťuje, že se v životě mohou stát horší věci a tyto, dá se říci banality, jen zpestřují život. Ve čtvrtek jezdíme z holkama z Týna dřív, takže než se setmí, vyrážím na posídek do louky nad Štipoklaský dvůr, abych vyzkoušel, jak moc se hnul nástřel kulovnice. V sobotu s ní půjde opět Jíťa na štont. Posed je díky množství hrabošů a díky tomu, že nemá střechu, plný výkalů, vývržků a jiných zbytků po hodování káňat a sov. Doslova zde není kam sednout. Trsem staré trávy posed čistím, a když už jsem si to tak pěkně vygruntoval, tak sem večer zasednu na lišku. U Štipoklas se objevilo hejno bažantů, tak jsem se zařekl, že udělám maximum pro jejich ochranu. K louce vede od vesnice skoro kilometr dlouhá bahnitá cesta. Na louku tedy jedu autem a to odstavuji v jejím spodním okraji do dolíku ke staré kazatelně, tak, že z louky není prakticky vidět. Vysedám kolem půl sedmé, a jen otevřu dveře, už slyším od Hvížďalky skolit fenu. A z Mladých Hájů, lesa sousední honitby vzdálené asi 500 metrů, je slyšet skolit lišáka. Rychle tedy zasedám na posed. Ten je umístěn uprostřed sedmihektarové louky. Z jedné strany louka sousedí s oračkou z druhé s ozimním osením. Oračkou se liškám chtít moc nebude, dost se to lepí na tlapky. Přepokládám, že z Mladých Hájů k nám do honitby potáhnout lišky po poli s oziminou. I když měsíček je den před úplňkem a krásně svítí, na ozimině není až tak dobře vidět. I přes to mi dalekohled ukazuje minimálně šest ušáků, kteří často mění své pozice a i se honcují. U silnice do Pořežan po horiznotu běží nějaké zvíře. Vzhledem k tomu, že vidím jen hřbet, odhaduji to na sele nebo lišku. Jakmile to zvíře přesadí silnici na ozim, už vím, že je to liška. Běží pod horizontem ke Hvížďalce. Na mé překvapení se stále stáčí ke mě, spíš směrem ke Štipoklasům, jistě s vidinou bažantí pochoutky. To už dávám do pozoru kulovnici, zapínám bod a odjišťuji. Liška registruje můj pohyb a krátce zastavuje. Vedu ji v puškohledu, ale zodpovědné zamíření na tmavém osení se mi nedaří. To už liška vstupuje na louku a zastavuje. Je tady podstatně víc vidět, a jakmile najede bod na lopatku, odmačkávám spoušť. Liška na místě nástřelu pouze mává oháňkou. Je 19:20 a já píšu Jítě, že už jednu lišku mám. Ne jednou se mi stalo, že jsem ulovil více lišek za večer, a tak čekám dál. Lišek se v okolí ozývá pět, možná i více, ale v dohledu žádná. Vzpomínám na časy, kdy jsem lovil lišky v kaňkování na sněhu. Dnes sníh prakticky v zimě není a jsem odkázán na lov při měsíčku. Po hodině slyším skolit u Hvížďalky lišáka, který se se následně ukazuje na horizontu a pod ním běží dál do polí. Na tu vzdálenost bych si troufnul střelit na lišku za světla, ale teď určitě ne. Pak postupně lišky utichají a otočí se vítr. Štěstí se nemá moc pokoušet, tak už nečekám na další lišky a před desátou balím saky paky. Na nástřelu leží, jak zadaunovaný pes, fenka. První krok k ochraně bažantů podniknut. Jen měsíček začne ustupovat, sníh v nedohlednu a tak budeme muset obejít se psy nějaké nory v blízkém okolí a prohnat liškám kožuchy. Doma nemohu porušit tradici a před večerní očistou panákem dobré hruškovice zapíjím dnešní úspěšný lov. zobraziť celý popis