popis: Začátkem týdne jsem v noci náhodně našoulal rudl černé buchtující na louce pod Dolejškou. Louka se nachází v lokalitě, ve které letos černá zlikvidovala jednu louku. My jsme v rámci dobrých vztahů museli zemědělcům finančně p...Začátkem týdne jsem v noci náhodně našoulal rudl černé buchtující na louce pod Dolejškou. Louka se nachází v lokalitě, ve které letos černá zlikvidovala jednu louku. My jsme v rámci dobrých vztahů museli zemědělcům finančně přispět na její osetí. Nejlepší ochrana před škodami je kulovnice a tak jsem na jedno ze selat vystřelil. Hubert zřejmě naznal, že bych to měl ten večer příliš jednoduchý, tak odchýlil kuli od svého cíle a já sele excelentně minul. Ve čtvrtek zkusím k louce opět zasednout. Co kdyby nebyl rudl dostatečně zrazený. U louky sedím do půl desáté, když se náhle se otočí vítr a fouká mi do zad. To tady jsem nic platný. Balím saky paky a hodlám vyrazit na druhý konec honitby na malé kukuřičniště, na které by mohla černá chodit. Cestou autem zastavuji v polích U dubu, tedy v místech, kde ještě před dvěma lety stál mohutný dub. Dalekohledem kontroluji pole kolem sebe a k mé velké radosti zjišťuji na poli po kukuřici U bejkárny pár černý pobíhajících fleků. Obracím tedy auto a musí dojet na kraj vesnice k bejkárně a pak po polní cestě kolem stohu zkusit ke zvěři došoulat. Ačkoliv mi pod nohama dost čvachtá bahno, docházím nepozorovaně na konec stohu. Tady zasednu na stoličku, rozložím trojnožku a uvelebím se. Není kam chvátat a když nebudu lovit, rohlíky nezdraží. Sedím si tady jako v divadle. Na poli ryjí dvě bachny a nějakých 8 selat. Jejich váhu odhaduji tak do 8 kg. Tak za takovýma krtkama já se sem plahočím? Bachny přebíhají i se selaty přes nedalekou louku do pole s hořčicí. Mou pozornost náhle upoutávají jiné fleky na poli. Skoro uprostřed pole hoduje jiný rudl. Tady jsou dvě bachny, jeden kus menší, pak odrostlá selata a zase nějaká droboť. Do pole se mi za nimi nechce. Stejně, jestli někam putují do polí, tak musí projít kolem mě. Pozoruji tedy dovádění selat a odrážení neposedných kusů bachnami dalekohledem. Když už se zdá, že se optika plní většími kusy, měním dalekohled za kulovnici. Zapnout bod a najít ten vhodný kus. Nějak se mi nedaří dobře umístit bod na seleti. Když už to vypadá „že to odmáčknu“, tak se sele obrátí, nebo ho odežene jiný kus. Takhle si to tam šteluju snad pět minut a vůbec mi nevadí, že nepadla rána. Celkem si to míření vychutnávám, však jsem v divadle. Jedna z bachen odbíhá trochu bokem od rudlu a následuje jí odrostlejší sele. Tomu už usazuji bod někam za plec a mačkám spoušť. Po ráně sele krátce zakvičí a na poli nastává mumraj. Sele běží k vesnici, ostatní mizí za silného vrčení bachny v hořčici. Pozoruji ho přes puškohled, a když se chci podívat dalekohledem, tak sele už nevidím. Kviklo, tak jí má, a když tak ho Lara najde. Zapaluji čvaňho a čekám povinnou chvíli na klidné zhasnutí zvěře. Odhaduji směr střelby a místo předpokládaného nástřelu. Tak tady někde by to mělo být. Roztahuji trojnožku a hodlám kolem v kruzích hledat barvu, nebo nástřel. Mám zřejmě jemný nos, protože ujdu tři kroky a nacházím silné stříkance barvy. Tak jsem se dobře trefil na místo nástřelu a prase nejspíš najdu i bez psa. Toto se potvrzuje, když ujdu asi 20 metrů. Zde leží sele, bachyňka váhově do 25 kg. Pak kus dotáhnout k polní cestě a vyvrhnout. Do toho mi „hrají“ toulaví psi, kteří se zde už druhý den zdržují. Píšu ještě Jítě, že jsem nejel ven nadarmo. Jistě se už chystá do hajan. Přeje mi lovu zdar. Doma pak klasika. Pověsit ve stodole, odebrat vzorky na svalovce a pírko, vypsat žádanku. Pak si v klidu dát dvě šťopičky slivovice a rozebrat celý úspěšný večerní lov. zobraziť celý popis