Vysoké napětí

Neděle ráno. Všude mlha že by se dala krájet, ale vyrážím. V 6:30 jsem "pod drátama". Prudký svah, který vždy na jaře zmulčují a on pak zbytek sezóny zarůstá topolovými výmladky. Terén je členitý, je zde řada různých úvozů a rygolů. V jednom z těch bočních mám vybránu pozici. Úvoz mě kryje až po hruď, na hraně rozkládám trojnožku a čekám. Za chvíli je vidím. Vysoký špičák (s tím si ještě v květnu popovídám) a drobná čiplenka dosud plně v letní srsti. Vidím sice dobře, ale střílet se nedá. Topoly a stařina je kryjí. Koukám přes optiku, pozice v polostoji polokleči není moc příjemná, ale musím vydržet, neb volných míst pro výstřel není moc a nesmím je propást. Navíc se kousek ode mě zjevuje vidlák, kterému se nějak nezdám a pořád pobekává. Mám burku a dobrý vítr, takže mě neprokoukl, ale i tak dělá svým rozruchem lov skutečně vysoce napínavý. Do pohybu se dává totiž i špičák od čiplenky. Je to tak 50:50, jestli zatáhne za terénní vlnu nebo půjde před ni. Nakonec mám štěstí, srnec jde dopředu a s ním i srnka. BUM! Uspěchaná, stržená rána. Tuším, že něco bude špatně, a tak přebíjím a deru se těžkým terénem k srně, která padla do úvozu. Měkota. Srna se zvedá, já bleskově střílím na krk a v duchu se jí omlouvám. Foto, vyvrhnout, k hospodáři, snídaně. I přes nepovedenou první ránu dobrý lov. Výkupka 9 kg...