O neposlušném selátku

Poslední zvěřina z mrazáku se změnila na guláš pro podzimní slavnost ve školce, nastal tedy čas zajistit maso pro rodinu:-) V rámci procházky se psem mi proto odpoledne moje úžasná žena sype kukuřičku před osvědčenej Prasátkovej posed a já něco po osmé zasedám. Měsíček svítí, vak od Rudela hřeje, vzduch voní podzimem a přicházejícím mrazíkem. Pohodlně usazen v navyklé poloze, spokojeně podřimuju. Když uslyším šustění a kvikot, je mi jasné, že moc nechybí do půl jedenácté. Bachyně je po ztrátě dvou potomků a jednoho bratra už obezřetná a drží rudl v houštině. Jedno neposlušné selátko se ale přece jen najde. Na springfielda slyší líp než na mamčino vrčení a zůstává v ohni. Je 22: 20. Fotka, ošetření, cesta k hospodáři, pověsit, vypít pivo a v jednu už ležím. P.S. Aby se mi tento zážitek vryl ještě líp do paměti, líbá mě v okamžiku výstřelu meopta na čelo (což ráno nemálo zaujme celou rodinu, neb jsem doma našel jen dětskou náplast s obrázkem...)Prosím, nesmějte se nahlas:-)