popis: V pátek večer si Jíťa vyrazila s kamarádkou na večeři. Já tedy nešel do lesa a byl doma s holčičkama. Když nepůjdu večer, vyrazím ráno. Jíťa přijíždí domů po desáté a já řídím telefon na 3:40. Ráno rozlepím oko a co to?...V pátek večer si Jíťa vyrazila s kamarádkou na večeři. Já tedy nešel do lesa a byl doma s holčičkama. Když nepůjdu večer, vyrazím ráno. Jíťa přijíždí domů po desáté a já řídím telefon na 3:40. Ráno rozlepím oko a co to? Venku je nějaké světlo. Kouknu na telefon a ono je 4:20. Ze spaní jsem asi zvonění vypnul a spal dál. Přemýšlím, jestli nezůstat pod peřinou, ale když už jsem vzhůru, vyrazím. Přijíždím po hlavní silnici k samotě Ovčín a na stoce u řepky ryje lončáček tak 20 kg. Jakmile se k němu přiblížím autem, odskakuje do řepky. Auto zaparkuji za samotu na polňačku. Sotva vystoupím z auta, začne mi zvonit budík. Tak tady byla chyba, nařídil jsem místo 3:40 čas budíku 4:40. Ze zvědavosti se jdu podívat zpátky po silnici, jestli prasátko ještě nevyjde. Z pravé strany silnice z trávy vystrčí hlavu větší kus a hup hup přes silnici do řepky. Za ním druhý, třetí a snad patnáctý. Tři bachny, odrostlá selata a malá selátka. Tento rudl zatahoval z pšenice do řepky a přes cestu šli pod mým dohledem. Vracím se na poloňačku a šoulám pomalu ke kazatelně. V řepce asi probíhají kuní námluvy. Jinak je to tady nějaké mrtvé, ani srnčí není vidět. Přeci nepojedu domů. Zajedu se podívat do lokality k rybníku Mnichovci. Tady jsou ještě neposečené louky, řepka, pšenice. Podívám se aspoň, jestli zde nechodí nějaký zajímavý srnec. Mokrou zarostlou cestou se probrodím na okraj louky „u prameniště“. Opatrně přejdu stoku a zůstanu stát pod větvemi košaté vrby. Tato louka je posečená už od začátku června. Na louce berou paši dvě srny a dva zajíci. Vítr mám dobrý, tak si zapálím. Čvaňho mám v puse a vidím, že jedna ze srn jistí přes louku do pšenice. Podívám se tím směrem a už v paprscích slunce vytahuje z pšenice kus černé. Krátce jistí a vyráží podél pšenice směrem ke mně. Cigareta mizí v kapse a kulovnici zakládám do trojnožky a odjišťuji. Na hlavu střílet nechci, proto čekám, až se kus vytočí bokem. Tak činí asi sto metrů přede mnou, a když křížek sednul na pleci tak mačkám spoušť. Padne třeskavá rána a prase odskakuje do pšenice a valí směrem k silnici. Pak už ho nevidím, pšenice je místy hodně vysoká. Vykouřím cigaretu a vyrážím na nástřel. Ten není problém díky barvě na pšenici najít. Kus barví hodně, ale z úprku mám dojem, že rána byla asi horší. Jedu domů na snídani a kávu. Když sem s Larou přijedu až za hodinu, tak se myslím nic nestane a hůř střelený kus aspoň zalehne a onemocní. Po sedmé hodině stojíme s Larou u nástřelu a ona pomalu bere stopu. K mé „nebývalé radosti“ po pár metrech začne lovit myš a pak ještě jednou. Vekslem v pšenici ale pomalu postupujeme k silnici. Barvy je zde tolik, že mám červené kalhoty. Za kolejákem koukám, že veksl končí a vedle je nízká, nebo poválená pšenice. Tam bude kus ležet, nechávám tedy Laru odejít a čekám, jak bude reagovat. Lara začne kus cupovat a hlásí, až když jí k tomu vyprovokuju. V pšenici nějakých sto metrů od nástřelu leží kňourek do 50 kg. Tak už zbývá jen kus odtáhnout a vyvrhnout. Když prase dotáhnu k autu, mohl bych košili ždímat. To je úděl lovu. Doma kus věším a k oslavě jeho ulovení dojde mandlovicí na odpoledním grilování u kolegy myslivce Jirky. zobraziť celý popis