popis: Je konec června, pšenice jde do mléčné zralosti a tím je velkým lákadlem pro černou. Minulý týden v pátek mne jeden rudl černé obešel místy, kam z kazatelny přes stromy nevidím na polní cestu vedoucí mezi řepkou a pšenicí. Cest...Je konec června, pšenice jde do mléčné zralosti a tím je velkým lákadlem pro černou. Minulý týden v pátek mne jeden rudl černé obešel místy, kam z kazatelny přes stromy nevidím na polní cestu vedoucí mezi řepkou a pšenicí. Cestou k autu ještě zjišťuji dva v pšenici hodující rudly. Ten večer zakončuje spínací skříňka mého auta tím, že stávkuje a nejde otočit klíčkem. Jdu tedy značně nasrděn domů pěšky. V sobotu vyrážíme na čekanou s Jíťou. Nechám jí lepší místo a to na stoličce na můstku na polní cestě. Ta holka tam nebude stačit přebíjet. Jak už to tak bývá, černou nejen že ani neviděla, ani neslyšela. Jen dvě kuny jí dělaly společnost. Včera jsem poklidil poslední várku sena a motal se kolem našich latifundií do samé tmy. Ráno půjdu ven, jestli se ovšem vzbudím. Budík zvoní ve 3:40. Tak dneska to zase nevyjde. Ležím v posteli a ne a ne zabrat. Tak tedy jdu. Venku je nepříjemné teplo. Teploměr ukazuje 22,7 stupňů. Auto odstavuji hned u hlavní cesty a beru jen trojnožku. Popojdu kus po cestě a je mi jasné, že dál nemůžu. Vítr jde z řepky do pšenice a pšenici bych mým postupem zavětřil. Ještě ujdu pár kroků a už slyším v pšenici černou, jak si užívá ranní paši. Mlaskání a kvičení selat se blíží. Už slyším i bachnu jak bere vítr. Komáři asi přes noc trpěli hlady a teď jsem se na cestu postavil já, celkem chutný chlapík. Ne že bych si o sobě tak moc myslel, ale komárům zjevně chutnám. Rozeženu hejno krvesajů a opět se zaposlouchám. Co to? Černou už slyším v řepce. Postoupím tedy pár kroků a prasata jsou opravdu v řepce a dopřávají si zákusek ve formě řepkových lusek. Sem tam je slyšel kvičení selat po jejich urputných bojích, sem tam je slyšet, jek některý kus vykašlává nepoživatelné části lusek. Tlupa přešla do řepky za mírnou zatáčkou a tak jsem neměl šanci je vidět. No nic, pošoulám po cestě a třeba potkám jiný rudl. Přicházím ke kazatelně, opatrně vylezu nahoru a kontroluji louku Ve březí a i vnadiště v řepce. Nikde ani chlup. Slezu tedy dolů, abych chvíli postál na cestě, jestli tudy nebude přetahovat černá do skrytu řepky. Sotva odstoupím od kazatelny, v první koleji pšenice, kus za velkým šípkovým keřem vidím hlavu srnčího. Nejspíš srna. Kus jistí směrem od ode mě. Tam jistě chodí černá a půjde přes cestu. Ihned rozkládám trojnožku a zakládám kulovnici směrem na cestu. Beru dalekohled abych zkontroloval kus srnčího. Na mé překvapení vidím mezi slechy dvě paličky. Přemisťuji trojnožku a hledám mezeru mezi lipkami v aleji. Ještě se vyhnout šípkovému keři, trsu vysokých stébel a zjišťuji, že na krk přes klasy nevidím. Chvilku se tam ještě šteluji a srnec popojde, otáčí se bokem a natahuje krk na vyšší klasy pšenice. Nerad střílím zvěř na krk, ale teď se jinak nedá. Kříž najíždí pod hlavu na krk a ranní zpěv ptáků přehlušuje třeskavá rána ze Zetky. Rána na blízko do pšenice je jak rána z remingtonu. Srnec v pšenici odkazuje a já si mohu dát uklidňující a zároveň repelentní cigáro. Pak odlamuji dva úlomky z nejbližší lipky a přistupuji ke slabému špičákovi. Nějaké foto, červená práce a šup pro auto. Dneska to bude bez panáka, kdo by pak řídil do práce. Byla to celkem rychlovka. Ve 3:40 budíček, ve 4:47 padá rána a před půl šestou už snídám umytý a oholený. Kačenka už se sama vzbudila, oblékla a dělá že, spí. Nakonec jí vytahuji z postele a ukazuju fotky. „Taťko, ty si šikovnej, lovu zdar“ Taková slova od mého dítka potěší. zobraziť celý popis