popis: V neděli jsme s Kačenkou jeli přisypat nějaké pochutiny prasátkům do kola v řepce u „Rendovo“ kazatelny. Černá zde očividně bere, jen vědět kdy sem chodí. Včera odpoledne jsem plnil rodičovské povinnosti a doprovázel holky na j...V neděli jsme s Kačenkou jeli přisypat nějaké pochutiny prasátkům do kola v řepce u „Rendovo“ kazatelny. Černá zde očividně bere, jen vědět kdy sem chodí. Včera odpoledne jsem plnil rodičovské povinnosti a doprovázel holky na jejich vystoupení s tanečky a gymnastikou pod širým nebem. Holkám se to povedlo, i přes to, že bylo dost chladno a obloha věstila déšť. Doma Terezka psala úkol a já se zatím zajel kouknout do řepky. Po dešti byly v kolejích znatelné stopy od černé a zrno bylo vybrané. Podle stop tady courá jeden kus kolem 60 kg a asi dva tak 30-40 kg kusy. Doma udělám jen to nutné a ptám se Jitky, jestli na ně mám jít. Jíťa kvituje můj plán a tak kolem osmé zasedám na kazatelnu. Zlikviduju pár vos, které zde zřejmě hledají útočiště a hned mi vrní v kapse telefon. To se Jenda ptá zprávou, jestli sedím na „Rendovo“. On že sedí u řepky na své otočné. Přejeme si lovu zdar a už čekám příchod nekončících rudlů černé. V obilí si svou dominanci dokazují dva dobří srnci. Jejich síla je znatelná i na velkou vzdálenost. Z louky se postupně zvedá dalších devět kusů srnčího. Vzdálenost je přes 300 metrů a tak ztěžka zjišťuji jejich pohlaví. V první koleji, do které částečně vidím, se mihne něco rezavého. Liška mne napadlo. Zvíře opouští porost a já zjišťuji, že je do rezavá kočka. Pak už se nic zvláštního neděje. Na samou tmu zkouším zamířit ke krmení, jestli by to ještě šlo. Odkládám flintu do rohu kazatelny a vím, že mám ještě tak deset minut a půjdu dolů. V tom i bez dalekohledu zahlídnu tmavý flek, jak postupuje ke krmení. Dalekohled prozrazuje samotný kus černé, odhadem 35 kg. To už v pleci sedí kulovnice, odjistit, zapnout bod. Kus stojí snad dvě minuty naostro hlavou ode mě. V tom přichází to, co si žádný myslivec zrovna nepřeje. Lovecká horečka. Pomalu jí vydýchávám a kus se mezi tím natáčí bokem. Najíždím bodem na komoru a nad lánem řepky houkne rána. Prase vyráží do řepky a šustí šustí a šustí. Buď odběhlo a zhaslo někde v tom žlutém moři, nebo jsem ho exelentně minul. Po cigaretce jdu na nástřel. Tady vidím světlou plicní barvu a dál na řepkových stoncích dobré otěry barvy. To najdeme. Volám Jítě, že jedu pro Laru. Jíťa mě čeká na dvoře a já se jí ptám, proč tam tohle prase nestřelila už předminulý týden, když tam seděla. Ten pohled si asi dokáže každý představit. Přezbrojím, beru do toho mokra holinky a odkládám mikinu. Teď mi bude asi teplo. Na místě nasazuji Laře na krk Garmina, kterého používáme poprvé naostro. Lara už při příchodu k nástřelu větří a projevuje zájem o stopu. Jenže po vypuštění na volno, jak vleze do spleti stonků řepky, divně mrmlá a vrací se zpátky. Zjevně se jí tam nechce. Musím jí hodně chválit, aby sama vyrazila do toho bordelu. Stále mrmlá, ale jde. GPS ukazuje, že Lara stojí. To je tím, že jí to řepkou moc rychle nejde. Postupuji pomalu za ní. Po chvilce GPS ukazuje vzdálenost 39 metrů a už se dál nepohybuje. Laru jsem bohužel nenaučil hlásit u kusu, takže až v těsné blízkosti slyším, jak prase škube. Pro povzbuzení k hlášení párkrát prasetem potáhnu, pak malé focení a už táhnu lončáka, kňourka po kolejáku. Z řepky vycházím mokrej jak myš a od květů řepky jsme žlutí všichni tři. Až teď lončáka vyvrhuji a zakládám plombu. Doma už vše dle tradice. Panáka na lovu zdar a na dědu alou do peřin. zobraziť celý popis