Dobrý začátek

Sobotu jsem od časného rána trávil na mezinárodních barvářkách jezevčíků. Takže když jsem večer bral flintu, všichni si doma ťukali na čelo. Plán byl jasný, sednu na stoličku ke kališti a uvidím co se stane. Nic moc se nedalo předvídat, neb jezevčíci na barvách podle hlášení vůdců opakovaně zvedali prasata na různých místech. Cestou na polích okukuju srnce a užívám si, jaké to je vyrazit do revíru v rodném kraji. Něco po deváté sedám na stoličku pod lísku. Nesedím ani dvacet minut a slyším jak jdou. Podle zvuku jich nebude moc. Čvachtání v kališti, pak se sesunují kameny, pod které jsem dal trochu kukuřice. Díky tomu vím přesně, kde jsou, ale přes kopřivy na ně vsedě nevidím. Beru flintu z trojnožky a vstávám. To už slyším pohyb v kopřivách. Sakra skara, to už jsou až moc blízko. Odjistím, bliknu, lončáci na mě koukají na 5 m, oba stejně velcí. Tomu vlevo rychle dávám tečku mezi světla a střílím. Zůstává samozřejmě na nástřelu. Skoro nemůžu uvěřit, jak krátce to dneska trvalo. Volám bráchovi, ten tomu taky nemůže věřit, protože nahání prasata už několik týdnů:-) Velice ochotně mi ale jde pomoct s transportem, který není vůbec jednoduchý (to ta moje záliba v zapadlých koutech). Po půlnoci už prase visí (kňourek, 43 kg) a mně se nechce spát, takže kus rovnou stahuju a ruším. Před půl třetí mám hotovo a extrémně spokojený se začátkem v tomhle revíru si lehám. P.S. Fotka není nic moc, vím. Ale tenhle lov pro mě měl velkou cenu, tak jsem se musel podělit:-)