popis: Tento způsob zimy zdá se mi býti poněkud nešťastným. Alespoň co se lovu týče. Černá nevytahuje z lesa, lišek je vidět pramálo, ani na vnadiště nezavítají. Takovou zimu jsem už dlouho nezažil. Abych za zimu neulovil ani jednu liš...Tento způsob zimy zdá se mi býti poněkud nešťastným. Alespoň co se lovu týče. Černá nevytahuje z lesa, lišek je vidět pramálo, ani na vnadiště nezavítají. Takovou zimu jsem už dlouho nezažil. Abych za zimu neulovil ani jednu lišku, to nepamatuji. Měsíček jde pěkně do úplňku, noci jsou jasné, tak je dán důvod k tomu vyrazit ryšavkám vstříc. Večer si dám dlabanec, zajedu pro Terezku na gymnastiku a pak oznamuji Jíťe, že půjdu ven. Ta jen přikyvuje „Jen vyraž taťko. A kam dneska pojedeš?“ „Vyzkouším tu louku u Smrčí.“ Při tom si vzpomínám na příhodu s mým dědou. S přítelkyní jsme tenkrát měli jet do kina. Děda mi volá“ Tak co, pojedeme ven?“ říkám „Dědo my jedeme dneska do kina.“ Odpověď byla srozumitelná a jasná. „Milej zlatej, jestli chceš v noci lovit, tak kolem úplňku rodině nic na večer neslibuj.“ Měl vlastně pravdu. Poslední dobou jsem nějak zanevřel na kulobrok a tahám jen kulovnici. Jdu na lišky, tak je třeba vyvenčit Betinsolku. Za Frýdů na okraji vesnice odstavuji auto a zjišťuju, že tady pěkně funí. Já to ale dobře vymyslel, protože posed je na stěně lesa a vítr fouká právě od lesa, takže tam budu jak za kamny. Cestou na posed na louce ruším čtyři kusy srnčího. V osm zasedám a očekávám tlupy (nebo jak se tomu říká u lišek) lišek. Opak je pravdou a společnost mi dělá jen myš pod posedem v listí, jeden zajíc na louce a v dálce slyším divoké husy. Vítr se uklidňuje, měsíc jak rybí oko, teplota rozumná. No to je ale pěkná čekaná. V okraji lesa před půl desátou zaslechnu šustění listí. Beru do ruky kulobrok, protože se mi na tomto posedu stalo, že liška vyšla na brokový dostřel jen na chvilku na okraj lesa a hned zase zmizela, nebo proběhla rychle po cestě z lesa. Puškohled mám nastavený na zvětšení 3x a kontroluji kraj lesa. V tom v dálce pouhým okem zahlédnu tmavou tečku na žlutým světlem zalité louce. Na puškohledu nastavuji zvětšení na 8x a v louce zjišťuji lišku. Teď přišla má chvíle. Kulobrok opírám o posed, natahuji napínák, a téčko najíždí lišce na komoru. Vzdálenost odhaduji do 150 metrů, oprava tedy není nutná. Díky dobré opoře se křížek ani nehne. Nad Smrčím třeskne rána a vidím, jak liška odskakuje ode mě do stínu stromů. Předpokládám dobrý zásah. Diana mi otevřela svou náruč, tak ještě do půl jedenácté čekám, jestli se ještě nějaká kmotra neukáže. Během toho zjišťuji, že liška na louce opravdu leží. Na nástřelu, asi 130 metrů od posedu, leží s dobrou komorovou ranou pěkná liška, fena. Mám radost z úlovku, dobré rány a pěkné čekané. Lišku doma věším do stodoly a po nezbytných dvou kalíšcích jdu na kutě. zobraziť celý popis