popis: Včera bylo sice zataženo, ale měsíc má sílu a přes mraky vytvoří dostatečné světelné podmínky pro lov divočáků. Letos je všude žaludů, že by je mohl hrabat hráběma. Černá se tedy zdržuje v lese, a to ještě ne u nás, a z n...Včera bylo sice zataženo, ale měsíc má sílu a přes mraky vytvoří dostatečné světelné podmínky pro lov divočáků. Letos je všude žaludů, že by je mohl hrabat hráběma. Černá se tedy zdržuje v lese, a to ještě ne u nás, a z něj vytahuje pouze za živočišnou potravou. Louka v Třešňovce je prakticky celá porytá, ale návštěvy černé jsou nepravidelné. Před osmou se loučím s holčičkama a přesouvám se za vesnici k Třešňovce. Vítr fouká na les, ale černá vytahuje z rohu, do kterého vítr nejde. Stojím u hrušky u silnice a vítr mi jde do zad. Studený nepříjemný vítr. Třikrát kolem projedou policajti a já jen čekám, kdy vystoupí, aby mě zkontrolovali. Zřejmě se jim nechtělo z vyhřátého auta, tak pokračují v jízdě. Před desátou už je vítr tak dotěrný, že se rozhodnu vyklidit pozice. Už jsem skoro u auta, když se rozhodnu ještě zkontrolovat řepkové pole. Kus od Obecního lesa vidím na poli černou hroudu. Vzdálenost tak 500 metrů, takže lze jen odhadovat, co to je zvíře. No nic, dojedu na roh lesa, abych zjistil, jestli to není srnčí, nebo muflon. U obecního vystoupím z auta a dalekohled prozradí samotný kus černé a ten si to šine k místu, kde jsem trávil večerní čekanou. Tak zpátky do auta a na druhý konec „obecáku“. Beru trojnožku a pomalu postupuji po silnici. Na horizontu vidím jen šest kusů srnčího. Popojdu ještě kus a vystupuji za škarpu. Už vidím prase, jak táhne k Třešňovce. Kus před silnicí zastavuje a to je šance pro mne a dědečkovskou zetku. Bod najede na komoru a já mačkám spoušť. Rána se odrazí od lesa a já vidím prase, jak běží od silnice do pole. To asi abych s ním měl víc práce. Po nějakých šedesáti metrech kus vrávorá a padá. Zapaluju povinou cigaretu a jdu se podívat na svůj úlovek. V tom zavrní mobil. Jitka píše, že slyšela ránu. To už stojím u kňoura a drbu si hlavu, že jsem vůbec střílel. Odepisuju Jitce, že mám prase a že je ho dost. Vždy jsem se snažil takové kňoury nelovit a teď tohle. Pravda je, že si mi zdál být menší, ale takových výmluv už bylo na tomto světě řečeno mnoho. Kňourovi zakládám poslední hryz a plombu. Chvilku mi trvá vyvrhnutí a uložení na nosič a už jsme před domem. Jíťa sejde zvědavě podívat, co jsem to ulovil za hemelu. No pěkněj taťko, tak lovu zdar. Ještě mi asistuje při zavěšení kňoura ve stodole a pak jde chrupkat. Já ještě rozebírám dnešní a lov a před spaním ještě dvě stopičky jablkovice na dědu a na lovu zdar. Snad se teď má lovecká smůla prolomila, protože toto je na čekané od května můj druhý ulovený kus černé. zobraziť celý popis