Poslední do plánu v hodině dvanácté

V poledne volal myslivecký hospodář, že do plánu lovu zbývá ulovit ještě jednoho srnce prvé věkové třídy, tak abych šel ještě zkusit štěstí. Cestou do honitby jsem uvažoval kam si půjdu sednout. Rozhodl jsem se pro posed od Pernou, kde je pás podrostlé vojtěšky a zaseté kukuřičné strniště. V pět hodin jsem již seděl na posedu a pozoroval prodlužující se stíny na kraji lesa. Čas pomalu plynul a já jsem pozoroval hřivnáče a doupňáky jak sbírají kukuřičná zrnka na zasetém poli. Před šestou hodinou se ve vzdálenosti asi 150 metrů ve vojtěšce objevily dva kusy srnčí zvěře, které v ni byly zalehlé. Sledoval sem je v dalekohledu a usoudil sem, že se jedná o srny. Víc sem jim nevěnoval pozornost. Postupně vytáhlo z lesa dalších deset kusů srnčího 4 srnci a srny se srnčaty. Pomalu se začalo šeřit K když asi čtyřletý šesterák začal jednu domnělou srnu honit. Běželi směrem k mému posedu kde se srna zastavila. Sledoval sem srnu, když mne upoutaly dva nízké hrbolky na její hlavě, stále jsem si nebyl jistý zda se jedná o srnu nebo srnce kus pomalu přiházel k mému posedu kde se ve vzdálenosti asi 15 metrů začal pást. Stále sem jej sledoval dalekohledem a nabyl sem jistoty, že se jedná o srnce. Namířil sem troják za pravou lopatku a vystřelil, srnec se v ráně propadl a ostatní kusy poplašeně zmizely v lesním porostu. Slézám z posedu a jdu k ulovenému srnci, po příchodu beru hlavu uloveného srnce do ruky a prohlížím drobné pětimilimetrové paličky ukryté v srsti. Dávám srnci poslední hryz a sobě zálomek za stuhu klobouku a pak rychle srnce vyvrhuji a odnáším srnce k autu, abych ho odvezl k mysliveckému hospodáři. Srnec měl bez hlavy 8 kg a byl to poslední srnec letošního plánu odstřelu.