Svatováclavská rarita

Osmiletý srnec,který si jako tříletý vylomil pučnici, následující dva roky měl pouze jeden paroh, a pak nasazoval pouze nízkého špičáka celou tuto dobu unikal lovcům až jsem ho dnes ráno obeznal ve staré vysoké trávě u švestkové aleje, žel nedostal sem se k ráně. Odpoledne jsem v pět hodin zasedl k elektrickému sloupu obrostlého ostružiním a očekával věcí příštích. V šest hodin se objevilo několik srn se srnčaty a tříletý vidlák s šesterákem. Které vzápětí zradil kluk na terení motorce.Srnčí zmizelo a pak se nic nedělo. Ve tři čtvrti na sedm sem v suché trávě zpozoroval siluetu srnčího kusu stále jsem si, ale nebil jistý zda se jedná o srnce, nebo srnu. Pomalu ubývalo světla, když se kus vynořil na malé světlince. V dalekohledu jsem zjistil, že se jedná o očekávaného srnce. postavil sem se ke sloupu, o který jsem si opřel troják. Umístil jsem záměrnou tečku, za levou lopatku a potáhl spoušť. Srnec se v ráně propadl a jen pohyb travních stébel dával tušit, kde se odehrává jeho poslední boj. Přicházím k místu, kde očekávám zhaslého srnce a a již vidím jeho tmavě červené tělo. Prvý pohled patří nevšední trofeji s jedním parůžkem silného šesteráka a druhým deseti centimetrovou špicí, která se nahoře dělí na malou vidličku. Dávám srnci poslední hryz a vzdávám srnci loveckou poctu,zároveň děkuji loveckým patronům za projevenou přízeň. Za značného šera přicházím k autu, kde srnce fotografuji a pak jej vyvrhuji.