NEZAPOMENUTELNÝ

Rozednívá se a jeho hlas naposledy ozval se z okraje louky. Už dávno nemusí hlídat harém který čítal deset i více roztoužených milenek.Dnes jakmile se na obzoru objeví první náznaky svítání zamíří zpět do hory,která skýtá klid a bezpečí. Ještě cestou schladí své tělo v kališti a z jeho svíraku se ozve hrubé ale krátké Ooua. Je unavený a jeho cesta vede přes několik mlazin ve skrytu houští do rodícího se dne. Cestou potká konkurenci v podobě mladšího jelena ale jeho hlas dává jasně najevo protivníkovi kdo je tady pán.Když pak konečně uléhá v bukové mlazině jako by se mazlil s prvními paprsky vycházejícími slunce.Jen dotěrné mouchy brání v tom aby víčka světel poklesla a dala zapomenout na celonoční jelení lásku a obtěžování mladších jelenů. Kdesi pod ním níže v porostu praskla větvička.Ta tam je dřímota.Jistě některý z těch mladých jelenů po stopě jak šedivý vlk sledoval jeho laně.Jeho hlas teď zní horou až se bukové listy na mladých stromkách otřásají.Nemýlil se.Tam dole v tom stínu kam ještě nepronikli paprsky ranního slunce se ozvalo toužebné auuuuuaaa.Jaká drzost,jaká pohana přiblížit se tak blízsko.Vstát a dát najevo kdo je tady králem byl jen zlomek okamžiku.Zvedl hlavu zatroubil když jeho tělem projela nesnesitelná bolest.Nečekal a jeho tělo jak pružina vyrazilo vpřed.V bukové houštině zůstávala zpěněná cesta rudé barvy. Ještě čtyřicet metrů pak zavrávoral snad naposledy pohledem přejel bukové velikány kteří po dobu třinácti let byli jeho domovem. Už neviděl mylivce s kloboukem v ruce jenž přichází se slzami v očích aby vzdal poslední poctu králi těchto hor.Tak tedy Lovu zdar!