Po čase opět dobré štonty

Na naháňku byla pozvána děvčata ze spolku Diana. Nebyl naplněn počet, tak organizátorka akce oslovila Jíťu, jestli nechci jet já. Taková nabídka do dobře zazvěřené honitby se neodmítá. V první leči mne staví na asi 5 metrů širokou linku mezi probírkami. Štont je tady nově, prý s mířením musím chvátat, ale celá linka je jen moje. Nejdřív přes linku přetahuje samotný kus. V puškohledu zjišťuji střapec, kus odhaduji nad 80 kg, tak bodem na pleci jen „suším“. Pak mne zprava překvapuje liška. Na takovém štontu člověku ledacos projde, aniž by o tom věděl. Kontrola linky je, jako by člověk koukal na tenis. Zprava doleva zleva doprava a pořád dokola. Lišku chytám do puškohledu na kraji linky a je mi jasné, že střílet nemá cenu. Pak to přede mnou zapraská a po chvilce na linku asi na 60 metrů vytahuje samotný kus. Střapec nevidím, tak očekávám selata. Ta také následně přesazují přes linku a já poprvé pálím. Je mi jasné, že to nebyla dobrá rána a možná jsem ani netrefil. Zprava mi na asi 100 metrů přetahuje bachna se šesti selaty. Je to daleko, tak flintu ani nezvedám. Následně v opačném směru, ale už o kus blíž táhne další rudl. Mířím na sele. Po ráně to v probírce láme a praská. To „jí“ musí jistě mít. Zvěř protahuje hlavně hustší částí probírky, která navazuje na velkou houštinu. Měním tedy pozici, což mám od závodčího dovoleno. Za zády v houští jsou slyšet psi i honci. V probírce probíhá sele, ale nedaří se mi zamířit. Následně se snaží na linku vytáhnout silnější kus, ale zrovna v místě mého prvního stanoviště. Z probírky vystrkuje jen ryj, jistí, a pak odskakuje. V houštině slyším typický zvuk štvaného prasete. Tady mi půjde blízko, tak měním zvětšení na 2x. Probíhá mezi stromky houštiny asi na 5 metrů, já střílím, a když přesazuje přes linku má typicky zvednutý přední běh. Kousek za linkou se láme a odkazuje. Prosím honce, aby se koukli po druhém praseti. To po chvilce nacházíme zhaslé kousek v houštině. Mám tedy jistě dvě. Na první nástřel se jdu podívat, ale barva nikde. Honci jdou dál dohnat leč a po chvíli je mi jasné, že kus psi našli a honci mu ukončili trápení. Volá mi závodčí, že je konec. Jdu tedy za honci a zjišťuji, že rána seděla na měku. Kus vyvrhuji, následně další dva. Závodčí i druhý lovec z maďarska mi gratulují. Jedeme na svačinu. Další můj štont je opět nově vymyšlený a postavený. Po snad čtvrt hodině přímo na ostro na mě běží kňour kolem 130 kg. Zastavuje ve vzdálenosti 15 metrů. Bod sedí tam kde má, to by byla ranka. Z míření a „sušení“ mne vytrhne praskání v probírce. Už vidím bachnu a za ní další kusy. Jakmile jedno z prvních selat přeskakuje přes linku, mačkám spoušť. Rychle přebíjím a ještě v probírce mezi stromy nacházím jedno sele a pálím. Prasat bylo dvanáct, patnáct, možná i víc. V místě nástřelu se zvedá sele, které po drobných problémech dostřeluji. Chvilku před ukončením mi v dálce přetahuje dalších asi osm kusů černé. Sele vyvrhuje závodčí, zatím co já kontroluji druhý nástřel, leč bezvýsledně. Jedeme k výřadu. Zde je uloženo 27 kusů černé a tři lišky. Pořadatelka akce a vrchní lovčí předávají úlomky a mne vyhlašují jako posledního se čtyřmi ulovenými kusy. Večer mi Silvie předává porcelánový talíř s nápisem Král lovu a dáváme si štamprle Jägermeistera. I pro ní to byl velký lov. Poprvé ulovila tři kusy černé na naháňce. Na fotce jsou vyfocena pouze dvě selata, na ostatní nebyl bohužel čas.