Po dostřelení

V pondělí večer Jenda postřelil sele. Večer, s kolegou a jeho jezevčíkem na fotce, došli k oplocence a dosled raději nechali na druhý den. Odpoledne vyrážíme do lesa. Jdeme k oplocence a ze zálehu zpět do oplocenky vyráží sele. Chlapi obstavují oplocenku. Já „odkládám“ holky. Terezka má za úkol držet na vodítku Kety, hlídat Kačenku, mlčet a nehnout se z místa. Vypouštím Laru do oplocenky a čekám, co se seletem vymyslí. Za chvíli volá Terezka, že Kety řve jak pitomá a že se zamotala do vodítka. Musím tedy vyřešit tuto prekérní situaci a pak už lezu do oplocenky za Larou, která intenzivně zaštěkává sele. Chvíli trvá, než se dostanu k bezpečné dostřelné ráně. To je život myslivce, který dopoledne chodí do zaměstnání a odpoledne je na „mateřské dovolené“. Holčičky hold musely s námi do lesa. Měly jistě nevšední zážitek. Od Jendy dostaly dokonce malé úlomky, za pomoc při dosledu. Kačenka pak chtěla jet ještě sčílet ty lišky. Sele mělo přestřelené oba přední běhy nad spárky.