Kmotra od Mnichovce

Sníh nám pomalu mizí před očima, lišky jsou v pohybu, tak je třeba využít posledních pěkných zimních večerů. Honza se zmínil, že u kazatelny, kterou vybudoval a společně jsme ji postavili a zkompletovali, je hodně stop od lišek. Ať prý na ní vyrazím, jestli chci ulovit lišku. Navečer to pěkně fouká. Na otevřené kazatelně v polích to asi dlouho nevydržím, ale uvidíme. Kolem půl osmé se loučím s holčikama a Jíťa namísto přání lovu zdar jen prohodí „Tak se snaž taťko.“ V osm zasedám na kazatelnu a lezu do vaku. Musím často kontrolovat pole dalekohledem, protože měsíc ještě nevyšel a při jasné obloze není na sněhu tak dobrá viditelnost. Předpokládám, že lišky potáhnou kolem rybníku Mnichovec, od kterého je kazatelna na sto metrů. V půl deváté vidím lišku ve vzdálenosti asi 300 metrů, jak čáruje k rákosovému remízku v louce. Po chvíli, stále v uctivé vzdálenosti, probíhá mezi mnou a vesnicí a mizí mi z dohledu v oračce. Před devátou beru k očím dalekohled, a jaké je mé překvapení, když ve sklech zjišťuji na poli lišku. Ta už je na dobrý dostřel, takže zapnout bod, napínák a už padá rána. Po záblesku nic nevidím, jen slyším skřípat drápky po sněhu. Tak jsem asi minul. Dalekohled prozrazuje opak. Liška odbíhá kus od nástřelu a padá. Kolem půl desáté v místech, kde táhla první liška čáruje liška další, zjevně větší, ale opačným směrem. Ta opět mizí v rákosu a pak už jí nevidím. Ve čtvrt na jedenáct přistupuji k ulovené fence, kterou jsem ulovil ne dobrou ranou na měkko. Zřejmě budu muset vystřelit na terč. Doma tradiční rituál se štamprlíkem v ruce a alou do hajan.