popis: Na 14. ledna 2017 jsem byl pozván na naháňku na Šumavu. Na akci jsou tradičně zvány Dámy České myslivosti, které v rámci dobrých spolkových vztahů pozvaly děvčata z prvního ženského klubu Diana. A aby děvčatům nebylo smutno, m...Na 14. ledna 2017 jsem byl pozván na naháňku na Šumavu. Na akci jsou tradičně zvány Dámy České myslivosti, které v rámci dobrých spolkových vztahů pozvaly děvčata z prvního ženského klubu Diana. A aby děvčatům nebylo smutno, mohli si sebou vzít partnery. Ráno nabíráme Honzu s Verčou a vyrážíme směr hory. Na místě nás na místě přivítal poměrně silný vítr a sněhové přeháňky. Zdravíme se místními, hosty a dokonce s partou lovců z Finska. Jitce věším na rameno (na její přání) kulobrok s optikou a jdeme na nástup. V první leči by měla být jen vysoká, případně liška. Černá se zdržuje v nižších polohách. Závodčí nás staví na svážnici. Mými sousedy je Honza s Verunkou, druhého nevidím, protože stojí za zatáčkou. Střílet nakrátko do leče, až přejdou honci a dozadu v rámci bezpečnosti neomezeně. Lovu zdar. Věším kulovnici na rameno a snažím se „zakuklit“. Vítr fičí, sníh šlehá do obličeje, takže koukám jen na jedno oko. Psí počasí. Snad po hodině kolem mě prochází jeden z pořadatelů naháňky. Jeho braka odbíhá do leče a hlásí. Tam přeci nic nešlo. Hlášení sílí a snad na osm metrů přede mnou z probírky vyskočí laň. Kulovnici rychle z ramene a před plec šikmo odbíhající laně hážu bod. Laň značí a mizí za terénní vlnou. Hned na to periferně vidím lečí táhnout koloucha. Toho nechám přesadit svážnici, odmačkávám spoušť a vidím výrazné značení a zlomení. Třetí kus přesazuje cestu o značný kus dál a vidím, že třicet metrů nad cestou zalehá. Chvíli ho pozoruji. Je postřelený z leče? Nebo uštvaný? Puškohled prozrazuje barvu u svíráku, ale na kus pořádně nevidím. To už se ke mě vysokým sněhem ve stopě laně brodí bordík. Jestli poraněnou laň zvedne, tak jí budeme hledat, bůh ví kde. Popocházím tedy dva metry po svážnici a kus na komoru dostřeluji. Bordík snad dvacet minut škube laň a pak odbíhá po svážnici. Vše se událo tak rychle a já si akci přemítám v hlavě. Mám tedy dva kusy. Vítr hučí v korunách, není tedy slyšet honce, psy ani rány. Dává se do mě zima, tak se lehce přehupuji z nohy na nohu. Kontroluji, co se děje na vedlejším štontu, když v tom Honza sundavá z ramene automat. Kulovnice klouže z ramene a už vidím, jak lečí táhne laň, kolouch a za nim jelen. Byť vysoké moc nerozumím, kolouch se zdá být slabší. Mířím tedy za plec a odmačkávám. Kolouch padne, ale po chvilce se zvedá a s předním během ve vzduchu uniká do leče. Ránu má dobrou, tím jsem si jist. Mám tedy tři kusy, to bude pěkný výřad, jestli je tu tolik zvěře. Díky Huberte, ale ať už jde něco i na Honzu, já mám pro dnešek naloveno až až. Po svážnici jede auto, zastavuje u Honzy a pak u mě. Je to náš závodčí. „Tak co, máš něco?“ „No nejspíš tři kusy.“ „Tři? To jsme to dobře vymysleli a dali sem dobrého střelce.“ Prvního koloucha vytahuji z jámy hned nad cestou. Honcům ukazuji dostřelovanou laň, jdu se podívat na první nástřel. Následně zjišťuji, že laň, která mi po ráně zmizela z dohledu, byla ta, kterou jsem následně dostřeloval. První rána byla na plec a hrudním košem pod krkem ven. Dostřelná rána asi 6 cm vedle na pleci. Druhého koloucha dohledáváme s Honzou a s místním myslivcem, z kterého se nakonec klube skorospolužák z lesárny, asi 30 metrů od nástřelu se zadnější komorou. Brodíme po kolena ve sněhu s kolouchem k cestě. Tam ho vyvrhuji, následně vyvrhuji laň a úlovky nakládáme na teréňák. S Honzou a Verčou odjíždíme na sraz na svačinu. Jitka mě vítá se slovy „Cos to zase vyváděl??“ Až na místě zjišťuji, že nikdo jiný v této leči nestřílel. To už Honza prohlašuje, že tam budeme muset nechat auto, že se na poslední leči nedoplatím a podobně. Jitka a holky z Dianek mi přejí Lovu zdar, rychle svačíme a jede se na druhou leč. Tam nepadne ani rána. Výřad probíhá za neskutečné chumelenice. Vedoucí naháňky mě nepředvídaně staví k běhům koloucha, a s přáním trojího Lovu zdar mi předává úlomek za všechny tři ulovené kusy. Pak se už odebíráme do městečka, kde v místní sokolovně trávíme zbytek dne a večera ve skvělé partě přátel zeleného cechu, kteří se účastnili naháňky. Po vyhlašování krále lovu děkuji oběma dámským mysliveckým klubům za pozvání, děkuji za hezkou naháňku a dovolím si oznámit všem, že jsem ten den ulovil svůj druhý, třetí a čtvrtý kus vysoké v životě a to kulovnicí po mém dědečkovi, kterému budiž lovecké nebe lehké. Po večerní tombole, lehce unaveni nejen z čerstvého větru odjíždíme před půlnocí ke sto kilometrů vzdálenému domovu. Jitka jakožto řidič má jistě z našich „chytrých“ řečí radost, ale alespoň jsme jí udrželi při bdělosti. zobraziť celý popis