Příjemné s užitečným

Tenhle příběh se stal v jednu lednovou sobotu, kdy celé dopoledne padal sníh. Na 13 hodinu jsem byl domluvený, s doposud pro mě neznámým člověkem, který měl zájem o mnou prodávaný lokátor, který se používá při norování. Vlastní fenku drsnosrstého jezevčíka a chtěl si lokátor vyzkoušet v praxi. Což nebyl vůbec žádný problém. Uvedený člověk, říkejme mu Honza, byl dochvilný a dojel na čas. Po krátkém představení jsem vyrazili do revíru. Do starých sadů, které jsou provrtány liščími a jezevčími norami. Fence dal obojek s vysílačem a s rozumné vzdálenosti pouštíme k prvnímu vsuku. Vzhledem k tomu, že neustále padá sníh, tak nejsou známi žádné pobytové znaky škodné. Fenka vsoukla do jednoho ze vsuků, ale není slyšet žádné hlášení. Vůdce má alespoň možnost vyzkoušet veškeré funkce onoho zařízení. Po krátké době sama vylézá z nory. Nechává ji na volno. Fenka využívá příležitosti a objevuje další vsuk o několik teras výše. Od samého začátku slyšíme hlášení. Jak ale proniká hlouběji do země, tak pomale ustává. S odjištěnou brokovnicí vyčkávám nad vsukem. Honza opět kontroluje hloubku a vzdálenost, aby věděl, kde fenka pracuje. V tom jako vystřelený ším ze vsuku vyskakuje rezavé liščí tělo, které setřepává sníh z ohlé trávy, kterou probíhá. Nedávám jí moc velký náskok a ranou na nějakých deset metrů zastavuji její úprk. Liška předvede kotrmelec a v zasněžené trávě zhasíná. Za krátko vylézá i spokojená fenka, která odvedla svoji práci na výbornou. Oba dva jsme spokojeni. Honza s výkonem femky a funkcí lokátoru. Já s dobrou ranou a úspěšným prodejem.