Liška na průseku

Ve čtvrtek jsme s kolegy „obklíčili“ prosečený lán kukuřice s tím, že se na někoho usměje štěstí a vyjdou mu štětináči. Jenda zasednul na svojí kovovou sedačku. Já na novou, vysokou kazatelnu k polní cestě. Jirka na roh obecního lesíka a Míra do průseku vedle toho mého. Chvilku jsem se trápil na kazatelně s okénky, protože její stavitel nedotáhl vše dokonce a ještě k tomu zjišťuji, že kazatelna pěkně padá. No aspoň tady neusnu. Zatím mi společnost dělají jen dva kusy srnčího a dva zajíci. Z rozmýšlení mne probere kulová rána a hned na to druhá. ÁÁÁÁÁÁ Jenda začal řádit. Po chvíli mi vrníé v kapse telefon. „Jedno sele leží, druhý jdu hledat.“ Netrvá to dlouho a na kukuřičništi, kus od mé kazatelny zjišťuji nějaký světlý flek. To bude Mates. Dalekohled z domnělého zajíce vykouzlil lišku. Rychle odložit dalekohled (i cigaretu), pro jistotu zmenšit zvětšení a už lišku vedu v puškohledu. Pískám na ní jak raněný svišť, ale liška nezastavuje. Tak hold dám křížek lehce před její komoru a odmačkávám zadní spoušť. Liška jen lehce odkazuje. Smršť třiapůlek vykonala své. Opět si říkám, jak „kope“ ten miniagnum a jaká je to rána. Ještě vyčkávám příchodu černé, když po předchozím hlášení Ňafiny, v kukuřici houkne rána. Tak to Jenda s Ňafinou dohledal druhé sele, což mi po chvíli potvrzuje SMSkou. Mě přetahuje průsekem asi na 130 metrů rudl třech kusů a pak bahna se čtyřmi selaty, jenže viditelnost je mizerná a v puškohledu vidím jen mlhavý flek. Slézám tedy z posedu, kontroluji na nástřelu lišku a pak jedu za Jendou s pomocí a hlavně mu popřát lovu zdar. Opět mi neprozradil, čím se to voní, než jde na černou. Prostě po něm čuníci akorát jdou. Selata věšíme u mne ve stodole do chlaďáku a rozebíráme ještě společně s Jíťou úspěšnou večerní čekanou. Doma, když si jdu dát do špajzu stopičku na lovu zdar, slyším z chodby „Já tě vidím.“ Na to už si hold žena má zvykla.