Liška kukuřičná

V úterý zemědělci prosekali kukuřice. Měl jsem vizi svolat na středeční svátek naháňku do kukuřice, ale nakonec jsem uznal, že by se nás takto narychlo sešlo pět a půl a za toho bychom tři šli do leče. Řídím si tedy na středeční ráno budíka. Včera Honza střílel v průseku na sele, ale zřejmě z důvodu ukvapené rány kule minula svůj cíl. Budík pípá a já se přemáhám vstát. Netrvá mi to dlouho a vyjíždím Vitarou z vesnice. U obecního lesíka má zaparkované auto kolega Jirka. Pojedu tedy z druhé strany kukuřice. V kukuřici je klid, jen rosa padá z listů. Šoulám za občasného bliknutí baterkou hlouběji do průseku. Roztahuji trojnožku a čekám na rudly prasat, která potáhnou přes průsek. Zatím jsem viděl jen zajíce a plus mínus čtyřicet krkavců. Tento „černý mor“ se u nás hlavně v letošním roce hodně rozšířil. Už zvažuji odchod domů, když se na vzdálenost asi 80 metrů něco vytáhne z kukuřice. Flinta na rameni, ruce v kapse, takže připravenost nulová. Zjišťuji, že na průsek vytahuje liška. Z kukuřice jí kouká jen hlava a přední běhy. Liška si mne prohlíží. Jakmile otočí hlavu na druhou stranu odkládám dalekohled, kulobrok sedne do trojnožky, napínák, odjistit a když křížek sedne na lopatku odmačkávám. Liška po zásahu krátce odkazuje. Jenda mi píše „To ty?“ a já odpovídám, že jsem ulovil lišku. Schovám telefon do kapsy a za liškou naráz padlo asi pět krajních stvolů kukuřice. Slunce vychází na horizont, já se blížím k domovu, těším se na vydatnou snídani s pocitem, že jsem zbytkům naší drobné zvěře trošku ulehčil život.